Uvažována od pánův vejpověď mezi Jakubem Hoškem a Annou manželkou svou. P. Martin Vrabec své zadání dával, kdyby Anna dobrýho přítele k té své při, proč jest od manžela svého odešla, čehož sám [j]sem povědom, že jest ji votec k sobě s povolením pana purgkmistra a pánův přijal, a dáleji toto, <že mu se přitom vidí> že Jakub Hošek průvod svejmi nic, jak se na ně zavedl, neprovedl, a podle toho společného jejich zadání, jí Anně za pravé dává.

Sixt Karb

hradek

Především bych chtěla poděkovat Mgr. Lence Martínkové, Ph.D., která mi jako vedoucí práce poskytovala po celou dobu cenné rady, konzultace a měla se mnou trpělivost. Kromě toho mi pomohla s některými slovy, která byla v pramenu nečitelná, za což jí patří velký dík. Poté bych chtěla poděkovat zaměstnancům Státního okresního archivu v Pelhřimově, kteří mi vyšli vstříc, kdykoliv bylo potřeba. V neposlední řadě je třeba poděkovat také rodině a kamarádům, kteří pro mě byli psychickou oporou a také byli vždy trpěliví, přestože to občas nebylo jednoduché.

Jiřík Pekař

libeniczti

[fol. 46 - reverzní str.]

Jan Polesný

leibniz

ANOTACE

Václav Smítka

nobility

Václav Chřen zdání své dával, že se mu vidí, že Jakub Hošek za příčinou jejich společného zadání, na ní tu nic nemá, nýbrž že ona statku toho po manželu svém užíti má.

Jan Šimanů

100

wanc-

Bakalářská práce je edicí radního manuálu z Pelhřimova z let 1610-1613. Samotný manuál zahrnuje různé typy zápisů. Mezi ty nejčastější patří finanční materiály, posléze jsou to kšafty, povolení sňatku či spory mezi různými obyvateli města.

Martin Vrabec91

wanda

Václav Benda, že k tomu statku Anna podle toho zadání lepší právo a spravedlnost míti má.

3, 48, 76

monnaies

Úvodní kapitola se zabývá dějinami města. Ty jsou vedeny od počátku města až do začátku sedmnáctého století. Největší zřetel připadl na historii města v druhé polovině 16. století, která měla rozhodující vliv na jeho pozdější vývoj.

1613

czeska szlachta

Timoteus, jsouc dosazen do rady p[ro] purgkmistra nepřítomnost a dostatek osob radních, při něm se snáší, za věc spravedlivou bejti, že Anna toho statku užíti má po manželu svém podle jich společného zadání.

Václav Benda

1611

1612

###

Celkem

venclik z chrovist

Další část práce se zabývá dějinami správy a je rozdělena do tří kapitol. První z nich se zabývá dějinami městské správy v obecném kontextu mezi lety 1547-1620, kdy dané období přineslo velkou řadu změn. Druhá v sobě obsahuje dějiny městské správy v Pelhřimově a ta poslední ukazuje, kteří lidé byli městskými činiteli v letech 1610-1613.

Jan Hodáček st.

hussites

Jan Kaňkovskej, že Anna Hošková má lepší právo a spravedlnost k tomu statku nežli on Jakub, podle téhož jich společného zadání.

Adam Hrůza

bila hora

Další kapitola se již věnuje samotné edici. Lze v ní nalézt její rozbor, tedy vnitřní a vnější kritiku, včetně osudu dokumentu.

Jakub Hrůza

bakalarzska

Daniel Samků, ti svědkové, že jí Anně k žádné škodě nejsou, kteříž od Jakuba zavedení, též, že má ona Anna míti lepší právo k tomu statku nežli on Jakub.

Jan Cháb

jihoczeska

Samotná edice je přílohou práce. Je doplněná poznámkovým aparátem, seznamem zkratek, jmenným rejstříkem a dalšími přílohami.

Václav Chřen

protestantisme

Jan Chábů, že má k tomu statku lepší právo nežli Jakub měti.

Jan Kaňkovský

reforme

The bachelor thesis is an edition of councillor manual of town Pelhřimov from the years 1610-1613. Manual itself includes various types of notations. Among the most frequent of them belong financial materials, then testaments, permission to marriage or disputes among variuos people in town.

Sixt Karb

christophori

Adam Hrůza též tak jako jiní.

Jan Polesný

christophori

The initial chapter deals with the history of the town. It shows the history from the foundation of the town to the beginning of the 17th century. Considering the second half of the 16th century as a turning point for the town's later progress, major part of this chapter describes this specific period.

Václav Smítka

infos

P. Jan Paffius, poněvadž svědkové toho dosvědčujíc, že ona Anna byvši u votce svého po vdání se za Adama, u něho se dobře a poctivě chovala, protože také s takovým zdáním k jiným pánů přistupuje a s ním se srovnává.

Jan Šimanů

clausel

Next part deals with the history of the town council and is divided into the three chapters. First of them is about town council in local context between the years 15471620, since this period brought many changes. The second one is about the history of the town council in Pelhřimov and the last one shows people, who were town's officials between years 1610 to 1613.

Martin Vrabec93

rakoczy-2

Pan purgkmistr Václav Smítka též se tak s pány srovnává vejpověď.

ssd-adn

Next chapter attends to the edition itself. You can find its analysis there, which means inner and external critics, including the fate of the document. Edition iteslf is attachment of this work, together with apparatus of notes, with lis of abbreviations, name index and other attachments.

korycinski

[fol. 47 - averzní str.]

saint germain

Obsah

chiappini

Dceři Jana Rýnareckýho do pátku po s[vat]é Trojici,508 na kterýžto den i Jan a manželka jeho, aby se pod pokutou postavili, a stáli.

35, 72

1611

1612

###

Celkem

tellechea

I. Úvod..........................................................................................................................7

rodrigues

NB vepsati.

de souza

I. 1. Literatura............................................................................................................7

67, 68, 71

cvanclik

Adam Nechvátal509 skoupil na gruntu svém 25 kop gr. za 7 kop gr. od Anežky dcery n. Víta Hynka, a zaplatil, a tak již tu nic nemá míti. V outerej po neděli Exaudi.510

svanclik

I. 2. Prameny...........................................................................................................12

fvanclik

Přípovědi k gruntu n. Vávry Jíchova511 z Proseče:

26, 38, 50

rvanclik

II. Dějiny města Pelhřimova od prvních zmínek až do počátku sedmnáctého století

wanc

Pavel Chalupník z Chvojnova připověděl se pro svůj dluh 2 kopy 35 gr. i připovědnejm, vide doleji, přijal [j]sem je k sobě.

fr,vans

....................................................................................................................................14

viz Chvojnovský Tomáš

fr,vance

Vejpověď mezi Jakubem Hoškem a Annou n. Adama Hoška někdy manželkou

faustine

III. Městská správa v letech 1547-1620.....................................................................22

rubens

jeho:

luigi

III. 1. Městská správa v obecné rovině.....................................................................22

viz Malina

adrien

Mandelína Masopustka512 pro 45 gr.pr. Přijal jsem je k sobě.

92, 93

raphael

III. 2. Městská správa v Pelhřimově.........................................................................24

otavio

Jan Pánů pro 5 kop 35 gr. pr. Janovi Chábovi.

III. 3. Seznam městských činitelů v letech 1610 až 1613..........................................26

Jan Pakosta513 kovář pro 1 kopu 15 gr. pr. Přijal jsem je k sobě.

IV. Městské knihy......................................................................................................29

Mikuláš514 rychtář pro 5 kop 35 gr. pr. dluhu vobecního. Přij al jsem je. Václav [.....] pro 1 kopu 15 gr. pr.

IV. 1. Bádání...........................................................................................................29

Pan Václav Smítka pro 4 kopy více nebo míně nedal, pr. 27 gr. I vydány mu.

IV. 2. Charakteristika městských knih......................................................................30

30, 42, 43, 44, 48

Sirotkům Jíchovým vydáno všem na statky 4 kopy 33 gr. 21 kop 27 gr. Zůstává za pány 4 kopy.

IV. 3. Dělení městských knih...................................................................................31

[fol. 48 - reverzní str.]

43, 72

V. Rozbor pramene...................................................................................................33

Léta 1613 v pátek po Božím těle515 v sjití p. purgkmistra Jana Kaňkovskýho, p. primasa Jana Paffiusa <Kaňkovskýho>. Martina Vrabce, Václava Chřena, Václava Bendy, Jana Polesnýho, Václava Smítky, Jakuba Hrůzy, starších vobecních - Jana Partle, Timotea Meziříč[s]kýho.

V. 1. Popis vnější.....................................................................................................33

Uvažována pře a acti mezi Matějem Cyprianový Hlineckým, měštěnínem města Pardubic, a čtena byla, a ještě podání na smlouvu přátelskou před vejpovědí. I vyžádali sobě z obou stran potazu, a že chtí na to odpověď svou dáti, a oumysl svůj oznámiti a pronésti.

V. 2. Vnitřní popis...................................................................................................34

Kukla516 švec žádal za Marjanu,517 dceru n. Míky Jarošovýho,518 aby mu za manželku dána byla, k čemuž že ona jeho bejti chce, připověděla, pokudž páni povolí.

První záznamy, které jsou však jen kusé, informují poprvé o Pelhřimově v polovině 13. století. Nejstarším textem byla nejspíše do současnosti nedochovaná lokační smlouva, která byla určená pro Pelhřimov a jejíž pravděpodobný text známe z formulářové sbírky pražského biskupa Tobiáše z Bechyně.36 Tato smlouva je sice poněkud problematická, ale současně objasňuje, že město bylo péčí pražských biskupů vysazeno na německém právu minimálně o dvacet let dříve, než se původně předpokládalo, a navíc v poněkud jiné poloze a v severojižní orientaci. Tyto skutečnosti teprve v poslední době dosti jednoznačně prokázaly archeologické výzkumy na území pelhřimovského intravilánu, které byly spojeny se studiem jihlavského stříbronosného důlního revíru ve 13. století, k němuž Pelhřimov a jeho okolí náležely.37

8, 35, 59, 63

Jan Cháb 9

První písemné zmínky, o kterých můžeme s určitostí říci, že se beze sporu vztahují k Pelhřimovu, vznikly až na konci 13. století. Celkem jsou to tři listinné formuláře dochované ve shora uvedené formulářové sbírce.38 První z nich se týká zničení města Pelhřimova a několika dalších míst na biskupských statcích Vítkovci, které proběhlo někdy v létě roku 1289. Následuje druhý text, jež je smlouvou mezi biskupem, pelhřimovským rychtářem Konrádem a dvěma přísežnými, která se zabývala opevněním města (příkopem a palisádou) a jeho opětovným osazením lidmi. V posledním, tedy ve třetím dokumentu, se rychtář a pětice přísežných zavazují, že splní podmínky dohody z předchozí listiny do čtyř let, a tedy že v této lhůtě proběhne osazení města lidmi a jeho opevnění. Důležité jsou však především dvě okolnosti, které z těchto textů plynou. Rychtář a přísežní zastupovali již existující obec Pelhřimov, ve které bydleli (civitas Pilgrimow, in qua residemus), a protože ještě nedisponovali vlastní pečetí, požádali o zpečetění svých smluv s vrchností radu Starého Města pražského, z čehož je zřejmé, že toto biskupské město již na konci 13. století náleželo do pražského (staroměstského) právního okruhu, což bylo pro jeho další vývoj zcela zásadní.39

Adam Hrůza 11

53, 73, 83

Pelhřimov vznikl osídlením několika malých osad, přičemž nejstarší osídlení je umisťováno podél toku Bělé a u potoka Belky. Právě sem, na jejich soutok, kterým vedla důležitá komunikace spojující Pelhřimovsko s državami pánů z Hradce, přišli němečtí osadníci během třináctého století a začali se usazovat ve Svatovítské osadě. Byli to nejspíše tito Němci, kteří na osadu přenesli název Pelhřimov (Pilgreims, Pilgrimow). V té době se také vrchnost ujímá vlády nad touto osadou a během episkopátu Jana III. z Dražic (1258-1278) se osada či tržní místo (locum forense) změnila v město ve smyslu právní instituce.40

Jan Hodáček starší 12

26, 30, 53, 70, 72, 74

Velká pohroma přišla na nově vysazené město v létě roku 1289, kdy došlo ke shora zmíněnému nájezdu na biskupské statky v jihovýchodních Čechách pod vedením Hroznaty z Úžic a jeho synů, kteří patřili ke stoupencům Záviše z Falkenštejna a jeho bratra Vítka z Hluboké. Město bylo poničeno, zčásti spáleno a vylidněno. Biskup Tobiáš z Bechyně se brzy ujal obnovy města, a to konkrétně v letech 1289-1290.41 Během jeho obnovy došlo současně i k opevnění města, jeho novému osazení lidmi a také orientace města obehnaného hradbou byla během této lokace obrácena o devadesát stupňů.42 Tato jeho poloha se stala pro město definitivní a tuto orientaci si historické jádro udržuje dodnes.

13, 43, 70, 72, 74, 79, 84:

Starší obecní - Jan Kudrhart Jiřík Pekař Jan Partl Jan Řečický Daniel Samků Hons Hruška

59, 63, 91

Zásadním mezníkem se pro město stala událost v Červené Řečici, kterou poničil v roce 1378 požár. Pelhřimov byl od té doby rozlohou největším městem na řečickém panství, měl výhodnou polohu téměř uprostřed statku a Červené Řečici se již nikdy po této katastrofě nepodařilo jej předstihnout. Požár udělal z Pelhřimova nejlidnatější a společensky i hospodářsky nejvýznamnější městské centrum na zdejší državě pražských arcibiskupů.

dáno jí

Pita řezník267 pro 4 kopy 5 gr. připovědnýho

dáno jí

Nejvýznamnější pozemkovou vrchností ve středověkých Čechách byl bezesporu král, ale druhou nejvýznamnější představovali pražští biskupové a arcibiskupové.43 Právě za jejich vlády, především ve 14. století, zažil Pelhřimov období rozmachu. V roce 1416 byl Pelhřimov s řečickým panstvím od arcibiskupů zastaven do rukou Jana z Chotěmic, který budoval kariéru ve službách krále Václava IV. a byl zaměřen především na jihovýchodní Čechy, kde si chtěl vybudovat rodovou doménu.

dáno

Vít Rathouzskej pro 4 kopy 5 gr.

dáno

Jan z Chotěmic si ale Pelhřimova dlouho neužil, jelikož na přelomu let 1421 a 1422 obsadili město táborité.44 Vlastně až dodnes se neví, jak se Pelhřimov dostal do rukou táborského bratrstva. Bylo to město, které mělo výsady téměř shodné s královskými městy již za vlády arcibiskupů pražských, a proto lze stěží předpokládat, že by se chtělo násilím zbavit svého pána Jana z Chotěmic. V úvahu nepřipadá ani národnostní problematika, ani v Pelhřimově nebyl klášter, který by mohl vyvolat nějaké pohoršení nebo závist, jako tomu bylo v jiných městech. Skoro s jistotou se dá tvrdit, že Pelhřimovští otevřeli brány svého města bez nějakých vyhrůžek. Důkazem může být kontinuita městské správy v letech, když město přešlo do rukou bratrstva. Mezi konšely, kteří úřadovali v roce 1421, totiž byli titíž, kteří měli svou funkci už v roce 1419, kdy ještě město bylo v rukách Janka z Chotěmic. Dá se předpokládat, že kdyby se městská správa nějakým způsobem postavila proti táboritům, správa Pelhřimova by se neobešla bez radikální výměny osob, které zasedaly v radě.45

dáno mu

[1. sloupec:] Pan primas Jan Paffius, Martin Vrabec, Václav Chřen, Václav Benda, Jan Šimanů, Václav Smítka, Jan Polesnej, Jakub Hrůza, Jan Cháb, Adam Hrůza, Jan Hodáček starší, Jiřík Pekař, Jan Štefl, Tomáš Voůurka, Alžběta Karbová, Jakub Krašovský, Jan Pánů, Kateřina Doubková,⁵³⁸ Šimon Machačků,⁵³⁹ Václav Hadrava, Jakub Cícha, Sabina, Martin Bystřickej⁵⁴⁰

2, 24, 66, 67, 69, 70, 71, 72, 74, 78

Janovi z Chotěmic bylo řečické panství navráceno na přelomu let 1436-1437. Ani tentokrát mu nezůstalo dlouho. Ještě v roce 1437 jej dal jako zástavu Zikmundovi Lucemburskému, který toto panství zapsal Mikulášovi Trčkovi z Lípy.46 Proč došlo k této změně, zůstává záhadou. Je možné, že Jan z Chotěmic, jenž strávil dlouhou dobu v cizině, se Čechám dosti odcizil. Navíc bylo v té době po husitských válkách, které situaci v království značně proměnily, takže Jan z Chotěmic se už na řečickém panství necítil jako doma. Proto mu nejspíše nečinilo problém Zikmundovo přání, aby mu dané území za náhradu postoupil.

50, 92, 93

[2. sloupec:] Šimon Hrůza, Jan Kaňkovskej, Václav Švob, Jakub Kmoch, Adam Lukšů,⁵⁴¹ Teofil Bohd[aneckej], Matěj Pánů,⁵⁴² Jan Řečický, Jan mladší Hodáček, Dorota, Teofil, Jan Hrůza,⁵⁴³ Salo[mína], Pavel Krejčí, Sixtova vdova, Marek

Další otázkou zůstává, z jakého důvodu Zikmund zastavil Mikuláši Trčkovi z Lípy Řečičko a Pelhřimovsko. Možná si chtěl koupit v neklidné době loajalitu utrakvistické šlechty, která se k němu obracela zády po popravě posledního příslušníka radikálního husitského panstva Jana Roháče z Dubé. Možná chtěl získat Trčkův hlas pro volbu svého zetě Albrechta Rakouského, jehož měl vyhlédnutého jako své nástupce na českém trůnu. Pro Zikmunda Lucemburského byl zápis Řečicka a Pelhřimovska jedním z jeho posledních vladařských aktů, protože při poslední cestě do Uher 9. prosince 1437 zemřel ve Znojmě.47

35, 36, 37

Hadrav[a],⁵⁴⁴ Adam Vlach,⁵⁴⁵ Václav [....], Zikmund Pod[ěbradský], Jan Partl, Pavel Hrůza, Martin Košetickej, Zelenkova vdova, Jakub Martinů, Jakub Stehlík, Šimon Voříšek,⁵⁴⁶ Matouš Cypsar,⁵⁴⁷ Anna Hodáčková, Jiřík Jarošů,⁵⁴⁸ Jan Lašan.

Po smrti Mikuláše Trčky z Lípy se stal Pelhřimov za vlády jeho synů nezávislým na řečickém panství, neboť králem Ladislavem Pohrobkem bylo někdejší řečické panství v roce 1454 rozděleno na dvě části. Trčkové získali jižnější pelhřimovskou část domény. Nesídlili zde ovšem, jelikož ve městě tehdy ještě neexistovalo adekvátní panské sídlo. Z Pelhřimova se tak prozatím nestalo rezidenční město, ale sídlil zde pouze panský správce (purkrabí, ouředník). Hlavními sídly Trčků byly hrady Lipnice a Vlašim.48 Mikuláš Trčka z Lípy pocházel z rytířského rodu, který měl původ v tvrzi Lípě u Smiřic na Hradecku. Tento rod měl ve svém erbu nejdříve stříbrné břevno v červeném poli, poté tři vodorovné pruhy (černý, červený a bílý nebo černý, bílý a červený). Mikuláš nejspíše nesl příjmení Trčka jako první a byl to právě on, který rod přivedl mezi ty nejvýznamnější v celé zemi.49 Po smrti Mikuláše Trčky v roce 1453 se jeho nástupcem stal nejstarší syn Burian Trčka z Lípy. Ten od roku 1457 zastával funkci nejvyššího zemského písaře. Jeho prostřední bratr zemřel, takže si spolu s nejmladším bratrem rozdělili otcovo území. Burian získal lipnický díl a jeho bratr Mikuláš vlašimský díl, ke kterému patřilo i pelhřimovské panství. Burian ovšem v roce 1468 umírá a poručníkem jeho dětí se stává bratr Mikuláš starší Trčka z Lípy, jenž držel panství v letech 1463-1509. Přestože byl velmi zámožným šlechticem, často se dostával do majetkových sporů, z nichž většinu prohrál.

[fol. 55 - averzní str.]

Mikuláš starší Trčka z Lípy zemřel v roce 1509 a jeho majetek zdědil Mikuláš mladší Trčka z Lípy na Lichtenburku, který byl jeho synovcem. Tento zástupce rodu byl známým kališníkem a odpůrcem Jednoty bratrské. Byl držitelem třetího největšího šlechtického pozemkového majetku v zemi po pánech z Hradce a Rožmbercích. Zároveň byl jedním z těch, kteří chránili šlechtická privilegia a patřil k hlavním nepřátelům městského stavu. Po jeho smrti dostali do rukou panství čtyři synové po manželce jeho strýce Johaně z Březovic. A to byl nejspíše začátek konce. Bratři se od roku 1516 na panství střídali po krátkých etapách až do roku 1549, kdy se ho ujal Vilém Trčka, jenž s povolením krále v prosinci 1549 prodal pelhřimovské panství Adamovi Říčanskému z Říčan.50

37, 51

Léta 1613 v pátek v Vigilii s[vatéh]o Petra a Pavla549 v sjití na rathouz pana purgkmistra Jana Kaňkovskýho, pana primasa Jana Paffiusa, osob radních - Martina Vrabce, Václava Bendy, Václava Smítky, Jana Polesnýho, Jana Chába, Jakuba Hrůzy, Adama Hrůzy, starší obecní - Jan Kudrhart, Jiřík Pekař, Jan Partl, Jan Řečickej, tyto věci řízeny:

Když Říčanští koupili panství, stal se Pelhřimov střediskem jejich državy, posléze i sídlem nové vrchnosti. Po prozkoumání dokumentů, mezi které patřily ty, které obsahovaly urbariální povinnosti nebo ty, jež řešily výsady udělené městu, objevil Adam z Říčan skulinu, která mohla Pelhřimov připravit o várečné právo. Žádné privilegium totiž měšťanům toto právo výslovně neudělilo, a tak si Adam chtěl nechat postavit vlastní pivovar, aby zisky z vaření a prodeje piva šly k němu. Měšťané si toho byli vědomi, a tak tehdy uzavřeli po únavném jednání 9. ledna 1551 smlouvu s Adamem z Říčan, která jim do budoucna zajišťovala jejich várečné právo. Adam se v listině výslovně vzdal várečného práva na celém území panství jak pro sebe, tak i pro své potomky. Důvodem uzavření výhodné smlouvy bylo, že Adam Říčanský z Říčan potřeboval peníze na dostavbu svého pelhřimovského zámku.51

35, 37, 51

NB. Stěžovali sobě někteří z pánů, jaká nebedlivost pastýře při pasení dobytků, též i že všudy založeno, a nemá kde ho pásti, a mnozí podruzi chovají svině, a nemají žádných rolí. Nařízení toho mezi pány se stalo, kdo by co ve správě míti měl.

37, 51

Adam ovšem hned následující rok zemřel, načež se vlády nad Pelhřimovem ujala jeho manželka Eva Říčanská z Olbramovic. Její vláda zde trvala necelých čtrnáct let a toto období se dá označit jako relativně klidné. Jedinou negativní událostí se stal požár, který město zachvátil 3. května 1561. Tento požár je označován jako jeden z největších v historii města. Zapříčinila ho špatná manipulace s ohněm při sušení sladu a lehnout popelem měla až třetina města.52

47, 49, 50

Správcové nade dvorem městským: Daniel Samků, Jan Řečickej

21, 25, 32, 34, 38, 41, 48, 55, 65, 70, 72, 73, 74, 81

Po vdově se v době nabytí zletilosti vlády nad panstvím ujal její mladší syn Karel Říčanský z Říčan, jenž je jednou z klíčových osobností dějin Pelhřimova. Karel se totiž dostal s měšťany do sporu, který lze rozdělit do tří fází. Karel Říčanský z Říčan se svým starším bratrem Zdeslavem si zde chtěli postavit vlastní pivovar, ale to bylo porušení dohody Pelhřimovských s jejich otcem Adamem. To se měšťanům nelíbilo, ale Karel oznámil, že hodlá vařit vlastní pivo a dodávat ho do svých vesnic. Obec se tedy rozhodla, že se obrátí na císaře Maxmiliána II. A v tu chvíli začíná druhá fáze sporu, která je charakterizována častými jednáními pelhřimovských obecních zástupců v Praze i u císařského dvora v Linci nebo ve Vídni. Důležitou oporou v této při bylo to, že rádcové městských představitelů dokázali rozptýlit jakékoliv pochybnosti vedlejších šlechtických sousedů a také to, že celá obec si dokázala udržet jednotné stanovisko. Jednotný postup vyslanců obce, obrana privilegií postavená na právním základu a víra v císařskou spravedlnost vedla k prvnímu úspěchu, když 22. března 1568 místodržící nakázali Karlovi, aby potvrdil platnost smlouvy, jež byla uzavřena městskou obcí s jeho otcem. Ten to odmítl, a když mu nic nepomáhalo toto rozhodnutí zvrátit, nechal vyhnat z města sedm svých nejvýznamnějších odpůrců, čímž chtěl oslabit odhodlání měšťanů. Ani to mu však nepomohlo, protože obec se ještě více spojila a v polovině srpna 1569 se odehrálo poslední stání před místodržícími (stavové), aby posléze bylo jednání odročeno ke komornímu soudu (královský čili zeměpanský úřad).

4, 9, 11, 17, 21, 22, 29, 41, 42, 43, 46, 47, 49, 51, 53, 59, 64, 65, 66, 70, 73, 78, 79, 81, 83, 84, 88, 89

nad dvorem Poříč[s]kým: Jiřík Pekař

65, 75

Tím začala poslední a nejkratší fáze sporu. Byl to tedy spor před komorním soudem, jehož hlavní náplní byl pivovar, ale Karel chtěl získat užitek i z šenku vína. 10.10. 1569 rozhodl soud celkem šalamounsky. Karel Říčanský z Říčan musel Pelhřimovu potvrdit jeho smlouvu s Adamem Říčanským z Říčan na várečné právo, zatímco šenk vína získal on. Císař Maxmilián II. navíc na žádost pelhřimovské městské obce potvrdil tato rozhodnutí svých úředníků 26. ledna 1570 svou konfirmační listinou.53

nad dvorem Rohozenským: Jan Kudrhart

72, 84

V roce 1571 nabídl Karel Říčanský z Říčan tehdejšímu zástupci města Janu Hrůzovi odkoupení statku. Pelhřimov na tom byl tehdy finančně velmi špatně, takže Hrůza nejprve odmítl. Karel se ovšem chtěl panství zbavit, takže do města poslal vyjednávat svou matku Evu Říčanskou z Olbramovic. Ta jednala s Janem Hrůzou, který dal návrh pána k projednání na schůzi obce.54 Přestože Pelhřimov neměl v obecní pokladně vůbec nic, spíše sám dlužil, rozhodli se Pelhřimovští, že celý statek koupí. Suma trhová se dohodla na 23 000 kop grošů českých. Při smlouvě, jež je datována 23. dubna 1572, byl prostředníkem Michal Španovský z Lisova na Pacově, pozdější ochránce města.55 V roce 1572 na svátého Havla56 obdržel Karel z Říčan závdavek, který byl snížen o dluhy, jež po něm zůstaly nesplacené u měšťanů a v sirotčí pokladně. 4. května 1574 bylo pelhřimovské panství přisouzeno králi na základě výpovědi komorního soudu.57 Celé jednání o vyrovnání se ještě zpozdilo z různých důvodů. Byl to až rok 1577, kdy městská obec dostala povolení ke vkladu pelhřimovského panství58 do desek zemských jako svého majetku, což bylo uskutečněno 4.března 1577.59

4, 9, 13, 20, 22, 23, 24, 25, 27, 32, 38, 41, 42, 44, 45, 46, 47, 48, 49, 53, 54, 59, 64, 67, 70, 72, 73, 79, 80, 81, 82, 83, 84, 86, 89, 90, 91, 92

nad dvorem Vokovským a dvorem Zajíčkovským: Jan Partl

7, 23, 43, 47, 57, 58, 72, 73, 75, 86, 91

V roce 1577 městská rada poprvé formálně požádala Michala Španovského o ochranu a pozvala si ho k obnově rady a skládání účtů. Až po pěti letech byla tedy rada obnovena, načež bez vědomí obce uzavřela se Španovským smlouvu o ochraně. Tou se obec zavazovala, že bude Michalovi i dědicům platit 15 kop grošů českých za každoroční obnovení rady. Během 80. let musel Pelhřimov řešit několik sporů, které se týkaly hraničních a hospodářských záležitostí se sousedy. Zde se projevila výhoda ochrany Michala Španovského, který patřil k nejvyšším zemským úředníkům a požíval všeobecnou autoritu.

53, 72, 80, 82

nad lesy a rybníky: Hons Hruška

30, 31, 76

Pelhřimov byl mezitím na vzestupu a dostal se z finančních problémů. Mezi lety 1593 až 1595 proběhl ve městě vnitřní spor, jehož příčinou byl právě poměr k Michalovi Španovskému z Lisova. Je otázkou, kdo a proč konflikt začal, jelikož z té doby existuje jen minimum pramenů. Španovský v roce 1595 obnovil radu, ale to nepřineslo žádnou změnu. Posléze se ukázalo, že Španovský vložil ochrannou smlouvu do desek zemských bez povolení císaře, načež byl nucen ve funkci ochránce města skončit.

[fol. 56 - reverzní str.]

Obec se poté zajímala, jaké jsou podmínky pro vstup mezi svobodná královská města. Nakonec po jednání s českou komorou císař a král Rudolf II. v roce 1596 povýšil Pelhřimov na královské město:60 „Oznamujem tímto listem všem, jakož sou opatrní purgmistr a konšelé, starší obecní i všecka obec města našeho Pelhřimova, věrní naši milí, při Nás toho nejednou skrze suplikací své ve vší poníženosti hledali, abychom jim 55 56 57 58 59 60 milosti učiniti a též město Pelhřimov s nynějšími i budoucími obyvateli jeho osvoboditi a k městům Našim v království tomto Českém, kteráž třetího svobodného stavu užívají, připojiti ráčili. “61 Významným symbolem příslušnosti ke třetímu stavu se stal znak města. O tom, jak znak vypadal barevně, se nic neví. První barevné provedení je známo až z roku 1675 poté, co Pelhřimov získal vylepšenou verzi od Leopolda I.

Sládci starší, [j]souc obesláni, byli napomenuti, že vody prodávají sousedům, protože to zapovídají, kterak by přišla a mocně vodu brala, aby jí tu vodu zase vzal a vylil, konev pak pod pánev, aby hodil. Vo tom že nařizují a poroučejí.

Jinak ale začátek 17. století nebyl pro Pelhřimov vůbec jednoduchý. Po povýšení Pelhřimova mezi královská města přišlo také zvýšení počtu veřejných břemen. Nevýhodou byla v té době politická konstelace (útoky Turků), ale také osobní zájmy Rudolfa II., které pomalu ruinovaly státní kasu. Začátek 17. století přinesl obci hlavně finanční a hospodářské těžkosti, které přemáhala jen stěží.61 62

Jakub Hošek, vstoupivši do rady, oznamoval a připomínal o své rozepři, kterouž měl s Annou švagrovou svou, n. Adama Hoška550 někdy manželkou, [j]souc na smlouvu přátelskou podaní, se smluvili, jakož pak takové smlouvy přípis pánům podali, a za vepsání jí do kněh městských za to žádali.

76, 77

Druhá polovina 16. století přinesla v Čechách celkově rychlý nárust počtu královských měst, který souvisel především s rozmachem exportního řemesla. V případě Pelhřimova jím byla soukenická a nožířská produkce, se kterou místní kupci zajížděli až na trhy v Podunají. Poddanská města, která se začala rozvíjet v 15. století za velké podpory vrchností, se však stávala stále výraznější konkurencí. Rozmach zaznamenala také centra nově se vytvářejících dominikálních trhů atd. Právě tato města byla nejčastěji povyšována na města královská, ale tento trend na konci 16. století vrcholí a na počátku 17. století končí.63

Chocholouška551 žádala, aby jí puštěno bylo na náklad rolí 15 kop. Dána jí odpověď, že tu roli sirotčí páni ujmou a prodají, peníze pak k ruce sirotčí že přijmou a obrátí.

53, 67

III. Městská správa v letech 1547-1620

Martin Kotlář552 žádal podle zápisu domu svého, jak jej koupil, zachován bejti.

III. 1. Městská správa v obecné rovině

34, 67

Jiřík Pekař žádal, aby mu sečkáno bylo ostatku peněz za tu štěpnici, nyní pak že 20 kop skládá. Složil, ostatek doložiti má ve 2 nedělích.

4, 5, 8, 9, 11, 12, 14, 15, 17, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 32, 34, 38, 39, 41, 43, 46, 47, 50, 52, 53, 54, 59, 64, 65, 66, 69, 70, 72, 73, 74, 78, 79, 80, 82, 83, 84, 88, 89, 91, 92, 94

Velký předěl v období městské samosprávy nastal v roce 1547, když byl poražen stavovský odboj.64 Po této události byla významně trestána města, která se povstání zúčastnila. Byla to hlavně města, která se nacházela na historickém území Čech. Výjimkou byla tři česká města, která se do odboje nezapojila - České Budějovice, Plzeň a Ústí nad Labem. Tresty se netýkaly moravských měst, kromě jediného. Tím se stala Jihlava, které se týkala jistá hospodářská omezení. Díky tomu se mohla moravská města nadále vyvíjet samostatně. Sankce, které nařídil Ferdinand I. vůči poraženým městům, přinesly velký zlom. Proměnila se městská správa, která zde ukončila autonomní vývoj. Města se totiž stala majetkem královské komory.

Jan Chochol z Skrejšova553 podal obvinění svého v spisu, kterýmž obviňuje Václava Smrčkova554 odtudž z mordu syna Chocholova. Odloženo jim do dvou neděl k dání zase odpovědi, kteréhožto obvinění jemu zapů[j]čeno s navrácením téhož obvinění zase.

74, 78, 79, 90

Jako nejdůležitější se jeví hospodářské sankce, kdy městům byl zabaven veškerý pozemkový majetek, navíc musely být odevzdány městské i zádušní důchody králi. Tím pádem byla města zbavena jakékoliv možnosti příjmu a začínala směřovat k trvalému zadlužení. Města nebyla potrestána jen odevzdáním důchodů, nýbrž ztratila i městská privilegia. Ta jim později byla vrácena i s nařízením o reorganizaci městské správy.65

[fol. 57 - averzní str.]

2, 44, 74

Vzorem, jak měla celá reforma vypadat, se stala tři města pražská, mezi která se počítalo Nové město pražské, Staré město pražské a Malá Strana. Do každého z nich jmenoval Ferdinand I. hejtmana, který měl na starosti veřejný a politický dohled. Byla to pouze města pražská, do kterých byl jmenován hejtman. Do ostatních královských měst byl jmenován královský rychtář, který se stal prodlouženou rukou krále. Rychtář měl na starosti soudní, správní a policejní dohled. Mimoto ještě zasedal v radě, kde měl sledovat jednání, o kterých měl dále referovat králi. Na starosti měl také královské finance, měl sledovat a trestat všechny projevy nespokojenosti namířené proti králi. Dále dohlížel na cechy, které se mohly scházet jen s jeho souhlasem, a na správu zádušního jmění kostelů a oltářů. Na Moravě byla situace trochu jiná, jelikož tam i nadále rychtáři fungovali jako úředníci, kteří byli podřízeni městské radě. Zásahy, které potkaly tři města pražská, byly uplatňovány ve všech královských městech, která byla postižena sankcemi.

Chvojnovští připomínali škodu od povětří z dopuštění božího jim učiněnou a stalou, a přísliby na nějaké berně, aby nimi stěžováni nebyli.

5, 7, 9, 11, 12, 14, 15, 17 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 27, 29, 30, 32, 34, 38, 39, 40, 41, 42, 43, 45, 46, 47, 49, 50, 52, 53, 54, 57, 66, 67, 69, 70, 71, 72, 80, 81, 82, 83, 84, 88, 90, 91, 92, 94

Značně omezené bylo také fungování městské rady. Té byla odebrána oblast přímého dozoru na provoz řemeslné činnosti ve městě a podstatnou měrou vydělením správy vrácených městských financí. Vše bylo svěřeno do rukou primátora. Ostatní činnosti rady byly podřízené přímému dozoru rychtáře, což značí nesamostatnost. Města byla navíc zbavena vlivu na složení svých rad, ty byly nově každoročně jmenovány královými komisaři,66 což mohl být podkomoří, hofrychtéř, eventuálně mincmistr, ovšem zpravidla na návrh rady odstupující. Zřídkakdy se ještě scházela tzv. velká obec, což bylo shromáždění všech plnoprávných obyvatel obce čili měšťanů, kteří se sešli, když nesouhlasili s fungováním standardní správy.67

82, 86, 87, 89

Ouřad purgkimstrskej přijal pan primas Jan Paffius.

5, 29, 44

Plné podřízení měst, která se stala majetkem královské komory, znamenalo likvidaci jejich samostatného hlasu na zemském sněmu. Od této chvíle mohla jednat pouze o městských záležitostech. Navíc se musela na svém jednání řídit královskými propozicemi.68 Správa, kterou svými změnami zavedl Ferdinand I., zůstala bez zásadních zásahů nezměněná až do vydání Obnovených zřízení zemských poté, co byl poražen druhý stavovský odboj .

80, 85

Léta 1613 v pátek po s[vaté]m Prokopu555 v sjití na rathouz pana purgkmistra a pana primasa Jana Paffiusa, osob radních - Václava Bendy, Václava Smítky, Jana Polesnýho, Jana Kaňkovskýho, Jana Chába, Jana Hodáčka staršího, starších obecních - Honsa Hrušky, Jana Kudrharta, Jiříka Pekaře, Jana Řečickýho, Jana Kudrharta.

viz Řečický Jan

Veškerá opatření byla částečně zmírněna vydáním Koldínových městských práv.69 Za vlády Rudolfa II. bylo městům vráceno jejich právo navrhovat složení rady podle starého zvyku radou odstupující, navíc byla radě vrácena pravomoc nad cechy a řemesly ve městě. Nadále existovala funkce rychtáře, který se ale stal jen vrchním dozorem nad obcí vykonávaným prostřednictvím rady. V té době se začaly rozlišovat přímé městské pravomoci, mezi které se řadily hospodářské záležitosti či správa vlastního města, a přenesené pravomoci, což bylo soudnictví nebo veřejná správa, které byly pod stálým dohledem. Funkce jmenování královských rychtářů byla nově svěřena české kanceláři. Dříve měla tento úkol česká komora.

Panu Janovi Hodáčkovi staršímu556 povinnost a přísaha konšelská v radě vydána, a tak jest do stolice konšelské dosedl.

Rok 1547 přinesl ještě jednu změnu, jež spočívala ve zřízení apelačního soudu, který se stal prvním moderním soudem na našem území. Slovo appelatio znamená v češtině odovolání, a proto k tomuto soudu bylo možné podávat opravné prostředky od všech městských soudů, díky čemuž získal panovník kontrolu nad jurisdikcí měst. Původní Ferdinandovy představy byly však odlišné. Apelační soud měl fungovat jako odvolací pro všechny soudy, jež se nacházely v Čechách i ve vedlejších korunních zemích. V této podobě pro razantní odpor šlechty nikdy nezačal fungovat. Zasedal čtyřikrát do týdne, což lze hodnotit jako projev zavádění byrokratických prvků za habsburské dynastie. Soud se sestával z prezidenta a třinácti úředníků, které král jmenoval libovolně. Stavovské složení tribunálu bylo dodržováno: prezident a dva radové patřili k panskému stavu, tři radové byli zástupci stavu rytířského a čtyři radové byli pražští měšťané. Poslední čtyři místa byla s ohledem na kvalitu rozhodování vyhrazena doktorům práv.

Nákladníci byli obesláni všickni a napomenuti, jak se mají při [va]ření piv chovati. Vedle jistého nařízení od pana purgkmistra a pánů, tak jakž poznamenáno, co na var piva sladu dáváno, jak mnoho piva z něho děláno a vystavováno bejti má. Protož toto se nařizuje: že před [s]táčením mají ho koštovati vosoby k tomu nařízené, a kdož by nehodného piva navařil, aby je sobě pila, a neb[o] peněžil, jak rozumí, takže vod něho tažením ho pominuto bude. Pakli též nenapraví, tehdy aby vo tom věděli, že stažení staršího piva sejde a [..] hodného navaří piva <tehdy>, od toho taženo bude, komu se kde a jak dováží, tak i šenkýřům vesnickým.

Pro obyvatele měst nadále existoval jako jim územně i věcně a osobně příslušný městský soud, do jehož agendy patřila oblast civilně právní a trestně právní. Svatováclavskou smlouvou70 bylo potvrzeno, že v některých případech spadaly šlechtické osoby pod městské soudy. Důležitou úlohu při městském soudu měli také městští písaři.71

[fol. 58 - reverzní str.]

III. 2. Městská správa v Pelhřimově

Rejstřík varův sepsán, jak kdo po kom a s kým vařiti má.

Od roku 1572, kdy se Pelhřimovští vykoupili z poddanství, zůstala městská rada pět let neobnovena a úřad zastávaly po celou dobu stejné osoby. V roce 1577 si Pelhřimov zvolil jako svého ochránce Michala Španovského z Lisova. Ten následně radu pravidelně každý rok obnovoval, a to až do roku 1595. Hned v dalším roce eskalovaly spory pro otázku, jakým právem obnovuje úřad v Pelhřimově. Proto v roce 1596 dosadil novou radu Humprecht Černín z Chudenic. Ten byl v té době císařským komisařem, avšak Pelhřimov, který se stal v roce 1596 královským městem, dostal pod svou správu jako podkomoří měst královských.72

76, 77

Přísaha cechmistrův v řemesle kovářském:

Nejvyšší institucí ve městě byla městská rada v čele s purkmistrem,73 jenž byl reprezentantem městské správy, zároveň měl u sebe klíče od městských bran i městskou pečeť.74 Od roku 1596 tvořilo radu dvanáct konšelů a kolegium starších obecních. Při obnově byl do funkce uváděn i městský rychtář a primas, který byl nejpřednějším z konšelů a s radním písařem měl na starosti správu městského velkostatku.

Přísahám panu Bohu všemohoucímu, též p. purgkmistru a pánům radním, pánům <starším obecním a vší> jakožto <vrchnosti své>, že v tomto povolání cechmistrském řemesel přítomnejch a společných, k němuž [j]sem povolán, předně cti a chvály Boží, řádu dobrého a cechovního, spravedlnosti vyhledávati v díle a řemesel těchto, víru upřímnou a hodnosti zachovati, všecky neřády a to, což by proti pánu Bohu a někomu k ublížení a ke škodě bejti mělo, mezi spolu tovaryši a cechovními nyní v domě přetrhovati chci, jináč nečině, buď pro přízeň anebo nepřízeň, pro strach, pro bázeň, pro dary, pro přátelství, ani pro žádnou vymyšlenou věc. Toho mi dopomáhej pan Buoh všemohoucí na věky požehnaný. Amen.

Rada měla už před povýšením Pelhřimova na královské město značné pravomoci, ale ty se poté ještě umocnily. Městská rada rozhodovala o tom, kdo bude přijat jako nový měšťan, povolovala provozování řemesel a živností v území chráněném mílovým právem a na městském panství, jmenovala cechmistry jednotlivých řemesel atd. Jako jediná měla právo uzavřít brány, pokud hrozila epidemie, a při vojenském ohrožení mohla obecní příslušníky i ostatní obyvatele žádat o spoluúčast na obraně města. Rada také fungovala jako soud, který měl na starosti civilněprávní záležitosti sporného i nesporného charakteru mezi měšťany uvnitř hradeb města i mimo ně.75 Podle radního manuálu z roku 1613 lze tvrdit, že rada se scházela minimálně jednou do týdne, spíše však dvakrát. Dny určené k setkáním byly většinou středa a pátek. Málokdy se však sešel purkmistr, primas, dvanáct konšelů a všichni starší obecní společně ve stejný den; to se stávalo spíše výjimečné.

Cechmistři: Jan Kolář Jan Pakosta

V roce 1596 oficiálně vzniklo kolegium starších obecních. Do té doby jich býval od poloviny 16. století volen neurčitý počet, a to ne zcela pravidelně. Ve sledovaném období bylo starších obecních nejčastěji šest a jejich hlavním posláním bylo chránit zájmy obce před zájmy radní oligarchie. Mezi lety 1602 až 1619 stál většinou v čele jeden nebo dva tzv. vysloužilí radní, kteří už z různých důvodů (nejčastěji věk) nebyli schopni plnit veškeré konšelské povinnosti. Ti bývali doplněni několika mladšími kolegy, ze kterých bylo časem omlazováno složení městské rady.76

79, 80

Jiřík Pekař ujal štěpnici, kteráž Elišce,557 manželce jeho, na onen čas po n. Pavlovi Hrůzovi na díl přišla, jakožto votci jejím, však že jest byla prodala Antošovi558 n. bratru svému za 40 kop gr. na jistej způsob. Že pak n. Antoš umřel, ona Eliška takovou štěpnici spolu s Jiříkem manželem svým zase ujme k užitku svému, a to za 80 kop míš. peněz hotovejch úplně a docela zaplacených.

Další vlivnou silou byla městská či celá obec. Ta zažila svou největší slávu v době, kdy probíhaly spory s Karlem z Říčan. Městská obec byla radikálním proudem, kvůli čemuž se často dostávala do opozice proti radě. V době, kdy probíhaly spory s Karlem z Říčan, si celá obec dala za cíl povýšení města do třetího stavu, což se jí nakonec povedlo. V prvních dvaceti letech 17. století už městská obec takovou sílu neměla, jelikož po přechodu pod panovníkovu moc a správu to byla rada, která získala rozhodující vliv.

[fol. 59 - averzní str.]

Poslední důležitou složkou městské správy byla městská kancelář, jež si až do konce 16. století vystačila s jedním písařem. Po povýšení na královské město se však rozmnožila agenda, kterou bylo nutno vyřídit, a tak je z roku 1602 doložená první zmínka o mladším písaři. Je otázkou, jak mezi ně byly rozděleny kompetence, úlohy a kancelářské práce. To není z dochovaných písemných dokladů možné zjistit. Předním písařem pro období zkoumaného radního manuálu byl Jan Štefl,77 78 79 80 proto se dá očekávat, že právě on je jeho autorem. V manuálu je však možné najít také zápis, který určitě jeho rukou psaný není, a tak je zřejmé, že se na vzniku pramene podílelo více autorů.

Léta 1613 v středu po s[vaté]m Medardu559 v sjití na rathouz pana purgkmistra a pana primasa Jana Paffiusa.

5, 9, 12, 14, 15, 17, 19, 20, 21, 24, 25, 27, 29, 34, 38,39, 40, 41, 42, 43, 47, 49, 50, 53, 56, 59, 65, 66, 67, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 78, 79, 80, 82, 83, 84, 86, 87, 88, 89, 90, 91, 92, 94

III. 3. Seznam městských činitelů v letech 1610 až 1613

<Pavel> Petr Němec560 z Proseče koupil sobě grunt Jíchovskej od pánů na místě n. Vavřince Jíchy za sumu trhovou 210 kop gr. Zavdal 30 kop gr. Platiti jej má každoročně po 4 kopách míš., počnouc při nejprve příštích, až do vyplnění svrchupsané sumy. Act[um] ut supra.

3, 7, 37, 62, 72, 84

Městští rychtáři:

1610

1611

1612

1613

Jan Řečický

Jan Kaňkovský

Doklad složil Martin Rathouskej561 v času právním od učiněné a s[....] vejpovědi.

Jan Kaňkovský78

Pavel Hrůza79

Purkmistři:80

1610

1611

161281 82 83

1613

[fol. 120 - reverzní str.]

Jan Cháb

Martin Vrabec

<[............]> Točili víno Lipičtí formanům ku Praze, který vezli, protož některý

Sixt Karb

Václav Chřen

Adam Špalek navrátil spis jemu zapučenej, od Alžběty Lašanový podanej, a odpověď na něj, kteráž jí zase zapů[j]čena k otražení. A na tu odpověď, ve dvou nedělích aby repliku svou dal.

Jiřík Pekař

Václav Benda

se vyhledalo, že je točili a pili, platiti za ně a za jiné outraty mají.

Martin Vrabec

Václav Smítka

Skočdopolovi284 s Dalíkem285 odloženo do středy po Božím těle.286 O pranici a vadu, která se mezi nimi [stala].

Adam Hošek

Jan Kaňkovský

Hunal⁵⁶² s Špičkou⁵⁶³ 8 kop gr. dáti má.

Jan Paffius82

Jan Paffius

Jan mladší Hodáček jsouc na rathouz obeslán, bylo mu oznámeno, jaké stížnosti nejedny [j]sou na něho od pana rychtáře, jaké u sebe dopouští noční povyky, pranice, hry, a tance. A netoliko od pana rychtáře takové stížnosti, [j]sou od sousedů jeho vokolních o týchž povycích a rozpustilostech nočních. A maje sobě najednou o to domluvu, nic z toho napraviti nechce. Protož páni jemu Janovi Hodáčkovi živnost tu šenk vína a piva všelijakého jemu jest zapovědín pod pohrůžkou, jestliže by se tak nezachoval, tehdy aby i o varku [?] a živnost nepřišel.

Jan Šimanů83

Primasové:84

1610

1611

1612

1613

Jan Paffius

Jan paffius

Jan Paffius

[fol. 27 - averzní str.]

Korbelář Jan

Příjem v sousedství Václava Talpy Rohozenskýho.

15, 19

Košetický Jiřík

Na snažnou žádost Václava Talpy Rohozenskýho <tak činí a jeho z podda> i také za něho přímluvy mnoho lidí poctivých jak domácích, tak i přespolních, páni tak činí, a jeho z tý poddanosti, kterouž pánům a této obci zavázán byl, i také z člověčenství propouštějí <a na snažnou žádost>, zvlášť na sliby a přípovědi jeho dobrého, pokojného chování, též s panem purgkmistrem a pány i se všemi sousedy obce této, u víře a náboženství se srovnávati, a i panu purgkmistru a pánům všelijak náležitě, uctivě, poslušně, šetrně, pokojně a vážně skutkem i řečí v každém místě se chovati, přesto neb ano i se všemi sousedy v pokoji a svornosti zůstávati, všecky povinnosti, platy, zvlášť J. M. C. sbírky a berně od sebe bez zadržování odvozovati, a sumou žádné protimyslnosti v ničemž k pohoršení nedávati, na takovej způsob přijat jest v sousedství do obce města Pelhřimova, podle čehož i právo městské jemu se dává a k svobodám městským jest připuštěn. Však s tou vejminkou, jestliže by kdy z poslušenství a řádu dobrého vystoupil, protimyslnosti jakékoliv proti panu purgkmistru a paních starších vobecních činil a působil, tehdy aby jemu tato milost a osvobození k žádné platnosti nebyla, zase v poddanost panu purgk., pánům, aby <upadl> vešel. Však když se tak, jakž na něho náleží, chovati bude, tehdy páni nad ním svou ochrannou držeti připovídají. Act[um] v <středu po neděli Oculi> pátek po neděli Reminiscere léta 1613.428

54, 60, 62, 63, 73

Salomína

60, 62, 63, 72, 79

[fol. 28 - reverzní str.]

74, 84, 88

kovář Ondřej

Léta 1613 v středu po neděli postní Oculi429 v sjití na rathouz pana purgkmistra Václava Bendy, pana primasa Jana Paffiusa, osob radních - Martina Vrabce, Václava Chřena, Jana Chába.

Kozirková

Jan Paclík z Lipice430 s Smrčkou z Radňova431 na vyslyšaní, co se dotejče o voves po n. Paclíkovi u Rathouzskýho vyzdvižených, na odporu odloženo k pruovodům do týhodne.

Jan

60, 70

Odpověď psáti na psaní pana Vostrovce432 o spravedlnost a svobody zajíčkovské.

koželuh Matl

15,19

Léta 1613 v pátek po Středopostí433 v sjití pana purgkmistra Václava Bendy, p. primasa Jana Paffiusa, osob radních - Martina Vrabce, Václava Chřena, Václava Smítky, Jana Chába, Jana Kaňkovskýho, Sixta Karba, Jakuba Hrůzy, Adama Hrůzy, starších vobecních - Jiříka Pekaře, Timotea Kramáře, Jana Partie, Daniele Samkova, tyto věci řízeny:

4, 7, 11, 13, 16, 18, 19, 21, 33, 42, 44, 48, 53, 55, 62, 64, 66, 67, 69, 70, 88

Krašovský Jakub

33, 41, 47, 49, 55, 72

Psaní učiněno od pánův novoměstských o dovolení k stavu manželskýmu Anežky⁴³⁴ dcery pozůstalé po n. Vítovi Hynkovi,⁴³⁵ kterouž v sobě oblíbil k stavu svatého manželství jeden měštěnín Nového Města pražského, a ta zůstává u tety své v Novém Městě pražském.

Pavel

7, 11, 13, 39, 63, 72, 84, 90

[fol. 29 - averzní str.]

Krystomandl Martin

58, 61

NB. O sklad soli.

Křišťan

Václav Švob volen za jednoho slanaře k Šimonovi Hrůzovi,436 kterejžto k sobě to přijal, a že v tom pracovati bude, se zamluvil.

Kubele z Janovic

64, 65

Ite[m] na tom se páni snesli všeckni, aby když by někdy některej soused soli přivezl a páni slanaři, že by ji koupiti nechtěli, aby ji mohl sobě doma složiti, a ji vobvésti slanaři volenými, však aby ji po různu neprodával pod pokutou propadení té soli. Jestliže by se toho kdo dopustil, a chtěl-li by potom jí zase pryč odvésti dáti, tehd[á] povinen bude pánům slanařům zase vobvésti. A oni ji aby zase spatřili a vyčtli, a najde-li se to tak, že ta všecka sůl zouplna zůstává a že jí nic neprodal, bude jí moci odvésti a speněžiti jinam, a tak pokutou povinen nebude.

7, 54

Kučera Jan

Anna,437 manželka Jana Hodáčka mladšího, podala spisu svého, v kterémž toho doloženo, co by se jí nelíbilo a co by se líbilo, jací by v tom podělení nedostatkové se nacházely. I oznámeno jí, že tomu povolují, aby z těch drev vorovejch i z kovovejch v B ácovicích prodanejch.

Kuderová

Kšaft nebošky Anny,438 manželky Jakuba Kmocha, čten a vyhlášen před manželem <jejím> a jinejmi přáteli jejími.

10, 16

Jan ml.

10, 16, 22, 23

Po přečtení žádali ho za vejpis.

6, 19, 21, 24, 37, 54, 60, 61, 64, 65, 72, 73, 81, 89

Káča

[fol. 30 - reverzní str.]

39, 57

Anna Kubíková439 podala spisu svého pánům, stěžujíc sobě do Martina Košetickýho,440 že by jí podle smlouvy a trhu o dům učiněný[ch] nedodal 50 kop, v čemž aby napomenut byl, je odvésti a jí v těch 50 kopách spokojiti. Což se i stalo, a on napomenut, do dvou neděl aby ji spokojil.

40, 52

Lambík Jan

Karbová441 také byla obeslána a napomenuta, a poněvadž toliko prodala Špinkovi

17, 26

Jan

17, 43, 73

do Jihlavy 1 pár volův za 36 kop [.....] na díl položený byly [...] za 70 kop, protož zase

2, 44, 45

Michal

jí se nahražuje to, aby ty stříbrnice, kteréž ve 30 kopách gr. šacováný se pouštějí, v tom jednom páru volův.

Leck Vít

Ale ona mimo to, což jí na díl přišlo z toho statku po n. Jiříkovi Karbovi, kteréhož učinilo za 3 075 kop, jí třetí díl totiž za 1 025 kop míš. odhádáno a ukázáno podle resolucí Jich Mi[los]tí pánů za apelací, ještě na tom nepřestává, nýbrž to míti chce, aby jí půl zahrady, rybníky Buňátkovský a na jistotě 300 kop gr. přidáno bylo, a vejpis dílu jí vydanýho zase vrací.

87, 88

z Putimova

[fol. 31 - averzní str.]

Loutkovský Joachim

Léta 1612 [!] v pátek po družebné neděli442 v sjití na rathouz p. purgkmistra Václava Bendy, pana primasa Jana Paffiusa, osob radních - Václava Chřena, Martina Vrabce, Václava Smítky, Jakuba Hrůzy, Sixta Karba, Jana Chába, Václava Chřena, Jana

Lukeš Adam

7, 24, 72

Kaňkovskýho, starších obecních - Jiříka Pekaře, Timotea Kramáře, Daniele Samkova, Honsa Hrušky.

Jan Partl zkoupil od Šimona Partie,443 pastorka svého, peníz ostatek spravedlnosti, z čehož by mu jí koliv náleželo na domě svém, kteréhož v držení a užívání jest, a byt svůj na něm má Jan <od Šimona Partle, pastorka svého>, a to za sumu peněz hotových 12 kop míš. a 1 pouzdro talířů cínových jemu Šímovi přidaných, úplně a docela zaplacených a odvedených. Kteréžto peníze a talíře od téhož Jana Partle Šimon přijavši, jeho Jana z nich kvitoval a víceji na žádnou spravedlnost anebo nápady, po komž by koliv jemu připadnouti a na něho přijíti mohly, se odříká, a na ně potahovati i s dědici a budoucími svými nemá a nebude, nyní i budoucí časy, k čemuž se jmenovaný Šimon před panem Václavem Bendou, ten čas ouřad purgkmistrskej držícím, přiznal jest, takový peníze a od něho přijal a z přijatých peněz a talířů jeho kvitoval, a že jak výš dotknuto námi víceji budoucně potahovati se nemá a nebude, se nadřekl. Tu relaci činil na rathouze při knihách týž p. Václav Benda. Act[um] v pátek po družebné neděli léta 1613.444

24, 85

Macháček Jan

Jakub Krašovskej⁴⁴⁵ na místě Nikodýma stolaře z Hradce,⁴⁴⁶ žádal, aby mu přáno bylo, krám bedněnej a prkennej, kterejž k prodaji krámských věcí svejch při času trhovečním a trhovejmi on, Nikodém, užívati chce tak, aby jej v jistý místo schovávati mohl, v čemž

9, 11, 13

Matěj

6, 9, 11, 16

[fol. 32 - reverzní str.]

Malina Jan

84, 88

že se pánům v jistej plat uvoliti chce. I oznámeno mu od pánův, že tomu páni povolují, aby někde v starým rathouze447 místo k němu sobě obral, a jej tam sobě schovával a každej jarmark a trh 15 gr. míš. aby z toho platil.

87, 93

Mandelína z Vondřejova

Adam barvíř448 složil z domu vejruňku 20 kop míš. Přijal je Eliáš449 a Eva,450 manželka jeho, k svým rukám.

Marjana

68, 91

Cechmistři a mistři řemesla soukenického podali spisu svého, kterýmžto připomínají předešlou žádost svou o napravení toho při řemesle řeznickém vo prodej masa na [...].

Martin z Rychnova

Řezníkům podáno spisu, kterého podali páni soukeníci. Mají na něj odpověď dáti.

33, 73, 80

Václav

16, 32, 80

Rychtáři Kojčickýmu povoleno, aby náležející loučku nějakou od gruntu Kuderové,⁴⁵¹ kterouž sobě vymínil, a na onen čas týž Kudera⁴⁵² koupiti a za to jeho i s dětmi chovati má.

Mašek Matěj

[fol. 33 - averzní str.]

Mazanec z Oustrašína

Zápis Jakuba Puffa,⁴⁵³ vovčáka, na sebe učiněným o vyjednání dcery své Kateřiny⁴⁵⁴ z vězení, v kterémž zůstávala v městě Polný.

Meziříčský Timoteus

Jakub Puff, vovčák při městě Pelhřimově, přiznal se před panem Janem Kaňkovským,455 jakožto ten čas při právě rychtářským, že jakož jest se do vězení dostala dcera jeho, pozůstalá žena po někdy Albrechtovi vovčákovi z Dolního dvora pod Stříbrnými horami, kterejžto tak času nedávnýho pro své zlé skutky, i s některými pacholky a fedrovníky svými při právě města Polný konec vzali, na kteroužto Kateřinu, dceru Jakuba Puffa, také že by se nětco vztahovat mělo. I chtěje výš psaný Jakub jí z téhož vězení rád pomoci, za ni se v rukojemství i s manželkou svou postavu[jí] a vším statkem svým, movitejm i nemovitejm, kterejž tu při městě Pelhřimově má, i potom jmíti bude, slibuje totiž, že táž Kateřina, dcera jeho, všech gruntů Jeho Mi[los]ti páně, jak statku polenskýho, tak i také jiných, dokud živa, 12 mil zdýli a šíří prázdná bude a nižádnejm vyvýšenejm způsobem mstíti že se nebude, a za všecky škody se od nižádného jejím vědomím jim ani žádnému ne[...] týmž statkem svým, jakýžkoliv má aneb jmíti bude připovídá, a tímto zápisem netoliko těmito kněhami na rathouz, ale také i při právě rychtářským pojišťuje a utvrzuje. Kdyby se co toho jináče mimo toto pojištění státi mělo,

Měchura Jan

tehdy že <se> zavazuje v tom netoliko týž statek svůj, i hrdlo [..] propadnoutí a sumou, že se jim pánům polenským a ani žádnému jinému v tom před ním i touž Kateřinou, dcerou jeho, žádného nebezpečenství obávati za potřebné není a nebude nyní i na

Míka

[fol. 34 - reverzní str.]

Mikeš

časy budoucí. Toto pojištění stalo se v městě Pelhřimově tak, jakž výš dotknuto, netoliko zde na rathouze, ale také i při právě rychtářským. A pro budoucí paměť vepsáno v sobotu po s[vaté]m <léta> Albínu jinak 2. dne Martii léta 1613.456

Mikuláš

Přípovědi k gruntu Adama Havlíka457 v Čelistným:

mlynář Matěj

Rychtář <Prosečk> Vokovský pro 2 kopy _ telat, čtvrt masa hovězího všeho 5 kop 5 gr. pr.

Mikuláš Mravenec Jakub Musil z Dobrý Vody mydlář Dorota Tomáš

Mazanec z Oustrašína458 pro 2 kýty masa za 1 kopu 35 gr.

Tamtéž, s. 149.

KOCÁNKOVÁ, Barbora - TOMAS, Jindřich (edd.), Libri civitatis III. Městská kniha Litoměřic (1341)-1562, Ústí nad Labem 2006.

110

KRATOCHVÍL, Karel - HOLUB, Pavel (edd.), Kniha o koupi pelhřimovského statku. Edice pamětního spisu o sporu pelhřimovských měšťanů s vrchností z druhé poloviny 16. století. Edice Vysočiny, Pelhřimov 2017.

Dobře si poznamenej; Všimni si.

MALÝ, Karel (ed.), Práva městská Království českého, Praha 2013

111

MARTÍNEK, Zdeněk - MARTÍNKOVÁ, Lenka (edd.): Privilegia civitatis regiae Pilgramiensis. Privilegia královského města Pelhřimova. Pelhřimov 1996.

Také.

NOVÁK, Jan Bedřich (ed.), Formulář Tobiáše z Bechyně, biskupa pražského (1278-1296), Praha 1993.

112

PÁTKOVÁ, Hana (ed.), Liber vetustissimus Antiquae CivitatisPragensis 1310-1518, Praha 2011.

Obrať dva listy.

POLESNÝ, Karel, Manuál pelhřimovské městské rady z let 1680-1685. Obraz raně barokního Pelhřimova, Pelhřimov 2005.

113

SPÁČILOVÁ, Libuše - SPÁČIL, Vladimír (edd.), Památná kniha olomoucká (kodex Václava z Jihlavy) z let 1430-1492, 1528, Olomouc 2004.

Václav BŮŽEK - Pavel KRÁL (edd.), Člověk českého raného novověku, Praha 2007.

SULITKOVÁ, Ludmila (ed.), Městské úřední knihy z Archivu města Brna 1343-1619, Brno 1998.

114

VII. 5. 3. Seznam literatury

Richard van DÜLMEN, Kultura a každodenní život v raném novověku (16.-18. století). Dům a jeho lidé, Díl I, Praha 1999; Vesnice a město, Díl II., Praha 2006.

BLÁHOVÁ, Marie, Historická chronologie, Praha 2001.

115

BŮŽEK, Václav - KRÁL, Pavel (edd.), Člověk českého raného novověku, Praha 2007.

Tabulka č. 1, s. 117-118.

DOBEŠ, Jan - HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - JANÁK, Jan, Dějiny správy v českých zemích od počátku až po současnost, Praha 2005.

116

DOBIÁŠ, Josef, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. Díl II., Pelhřimov 1936.

MZA v Brně - SokA Pelhřimov, AM Pe, kniha č. 60, fol. 65.

DOBIÁŠ, Josef, Dějiny královského města Pelhřimova a jeho okolí. Díl III/2, Pelhřimov 1954.

117

ĎURČANSKÝ, Marek, Česká města a jejich správa za třicetileté války, Praha 2013.

Tabulka č. 2, s. 118.

FRANCEK, Jindřich, 24.10. 1517 Svatováclavská smlouva: urození versus neurození, Praha 2006.

118

HOFFMANN, František, K soupisu rukopisů městských práv v českých zemích. In: Městské právo v českých zemích 16.-18. století, Praha 1979, s. 245-256.

MZA v Brně - SokA Pelhřimov, AM Pe, kniha č. 60, fol. 96.

CHVOJKA, Miloš - SKÁLA, Jiří, Malý slovník jednotek měření, Praha 1982.

119

JANÁK, Jan - HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, Dějiny správy v českých zemích do roku 1945, Praha 1989.

MZA v Brně - SokA Pelhřimov, AM Pe, kniha č. 60, fol. 44.

JIROUŠEK, Bohumil, Josef Dobiáš v kontextu české a evropské historiografie, in: H. KÁBOVÁ - I. KOUCKÁ, Josef Dobiáš, Praha 2019, s. 143-149.

120

HLAVÁČEK, Ivan - KAŠPAR, Jaroslav - NOVÝ, Rostislav, Vademecum pomocných věd historických, Praha 2001.

MZA v Brně - SokA Pelhřimov, AM Pe, kniha č. 60, fol. 109.

KÁBOVÁ, Hana - KOUCKÁ, Ivana a kol., Josef Dobiáš (1888-1972). Život a dílo. Praha 2019.

121

KUČA, Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Díl V., Praha 2002, s. 95-107.

MZA v Brně - SokA Pelhřimov, AM Pe, kniha č. 60, fol. 3, 4 a 5.

KVÁŠOVÁ, Marie, Zmizelé Čechy. Pelhřimov, Praha-Litomyšl 2008.

122

MARTÍNEK, Zdeněk a kol, Pelhřimov Historie - Kultura - Lidé, Praha 2014.

I. Šťovíček, Zásady, Praha 2002.

MARTÍNEK, Zdeněk, Dějiny královského města Pelhřimova - koncepce a realita nedokončeného projektu, in: H. KÁBOVÁ - I. KOUCKÁ, Josef Dobiáš, Praha 2019, s. 119-142.

123

MARTÍNEK, Zdeněk, Pelhřimov - město poutníkovo, Pelhřimov 2005.

Lukáš či Lukeš Najman, jinak Naymon, zvaný též Lukšíček, byl ženatý s Ludmilou. Do Pelhřimova přišel z Jihlavy v roce 1583 a usadil se v některém domě na předměstí. Patřil do soukenického cechu v letech 1583-1625(f). Jeho syny byli Dobiáš Najman či Lukšíček a Jiřík Najman či Lukšíček. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 225, 823-824; Díl III/2, s. 661.

MARTÍNKOVÁ, Lenka, Nový pramen k nejstarším dějinám Pelhřimova, Vlastivědný sborník Pelhřimovska 10, 1999, s. 31-40.

124

MARTÍNKOVÁ, Lenka, Regionální historiografie, in: H. KÁBOVÁ - I. KOUCKÁ, Josef Dobiáš, Praha 2019, s. 98-118.

Dobiáš Najman byl Lukášovým starším synem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 225, 824.

MARTÍNKOVÁ, Lenka, Ve třetím stavu (1577-1620), in: Z. MARTÍNEK, Pelhřimov, Praha 2014.

125

MARTÍNKOVÁ, Lenka, Za vlády pražských biskupů (do roku 1415), in: Z. MARTÍNEK a kol., Pelhřimov, Praha 2014.

Matl lazebník byl synem Michala lazebníka. Jako lazebník byl veden v letech 1610-1617. Měl tedy na starosti lazebnictví, bradýřství a lékařství. V roce 1613 byl vězněn, protože přebíral zákazníky Tomášovi. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 692 a 693.

MARTÍNKOVÁ, Lenka, Za vlády šlechtických vrchností (1415-1572), in: Z. MARTÍNEK a kol., Pelhřimov, Praha 2014.

126

MARTÍNKOVÁ, Lenka - HRUBÝ Petr, Dvojí lokace Pelhřimova, in: Z. MARTÍNEK a kol., Pelhřimov, s. 63-70.

Anna byla manželkou Jakuba Hoška, jinak nelze dohledat informace. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 602.

MARTÍNKOVÁ, Lenka, Královské město (1596-1618). In: Zdeněk MARTÍNEK a kol., Pelhřimov. Historie, kultura, lidé. Praha 2014, s. 198-199.

127

MARTÍNKOVÁ, Lenka - MARTÍNEK, Zdeněk, Pelhřimov 1549-1596. Od gotiky k renesanci, od poddanství ke svobodě, Vlastivědný sborník Pelhřimovska 13, 2002, s. 5-11.

Jakub Hošek byl synem Jana Hoška a patřil mezi nejbohatší měšťany ve městě Pelhřimově. Patřil do soukenického cechu v letech 1599-1620 (f). Vlastnil právovárečný dům čp. 32 (10. dům ve čtvrté městské čtvrti). Jeho manželkou se stala Anna či Mariana, která jako vdova provozovala soukenictví v letech 16251630. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 574, 587-590; Díl III/2, s. 602.

MAUR, Eduard, Urbanizace Čech v raném novověku, Historická demografie 25, 2001, s. 5-64.

128

NOVÝ, Rostislav, Městská diplomatika v Čechách a na Moravě do poč. 16. stol., in: Jindřich ŠEBÁNEK - Zdeněk FIALA - Zdeňka HLEDÍKOVÁ (edd.), Česká diplomatika do roku 1848, Praha 1971, s. 156-176.

O poddané Kateřině z Plevnice nelze nalézt žádné informace.

POLESNÝ, Karel - WIRTH, Zdeněk, Pelhřimov, Pelhřimov 1911.

129

STARÝ, Marek, Vývoj veřejné správy v českých zemích do roku 1848, Praha 2007.

Jan Zeman alias Strnádek patřil do soukenického cechu (1593-1598/9). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 602.

ŠŤOVÍČEK, Ivan, Zásady vydávání novověkých historických pramenů z období od 16. století do současnosti. Příprava vědeckých edic dokumentů ze 16.-20. století pro potřeby historiografie, Praha 2002.

130

TADRA, Ferdinand, Kanceláře a písaři v zemích českých za králů z rodu Lucemburského Jana, Karla IV. a Václava IV. (1310-1420), Praha 1892.

Kateřina Chocholouška byla manželkou Martina Chocholouše, s nímž sdílela hospodářství na jednom z domů v první předměstské čtvrti. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 629; Díl III/2, s. 446.

TOMEK, Václav Vladivoj, Kniha Starého Města pražského od roku 1310, Časopis českého muzea 18, 1844, č. 4, s. 566-588.

131

VOJTÍŠEK, Václav, O studiu městských knih českých, in: Zdeněk FIALA (ed.), Výbor rozprav a studií, Praha 1953, s. 52-85.

Jan Šimanů patřil do cechu soukenického (1596-1648), kde byl v letech 1612, 1617-1619 cechmistrem. Ve městě působil jako konšel (1606-1613, 1616-1619). Funkci městského rychtáře zastával v roce 1614 a v roce 1615, kdy ho nahradil Jan Kaňkovský. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 602, 635-636, 793-796, 800.

VOJTÍŠKOVÁ, Jana, Úvod, in: J. Vojtíšková - Vít ŠEBESTA, (Králové)hradecké městské kanceláře do roku 1620, Hradec Králové - Ústí nad Orlicí 2013, s. 7-14.

132

VOJTÍŠKOVÁ, Jana, Praktiky městských, stavovských a zeměpanských úředníků na příkladu královského věnného města Hradce Králové 16.-18. století, in: Marie JÍLKOVÁ - Marie MACKOVÁ - Eliška Valová (edd.), Jak se u nás podvádělo: za monarchie i za republiky, Pardubice 2019, s. 60-77.

Jan Kolář patřil do smíšeného cechu kovářsko-kolářsko-bednářsko-zámečnického, ve kterém byl mezi lety 1587-1613. Také se stal v daném řemesle cechmistrem, kterým byl v letech 1610 a 1611. Vlastnil na předměstí nejprve dům čp. 963 (26. dům ve třetí předměstské čtvrti) a od roku 1573 pak 18. dům ve čtvrté předměstské čtvrti. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 758-759 a 784; Díl III/2, s. 673 a 676.

VOJTÍŠKOVÁ, Jana, Město v době předbělohorské: od prosperity k pozvolnému nástupu úpadku (1526-1618/1620); Ve víru třicetileté války (1618-1648); Poválečná obroda: konsolidace městských poměrů a utváření nových církevních struktur (1648-1740); Město v době tereziánských a josefínských reforem (1740-1790), in: Kol. autorů, Hradec Králové, Praha 2017, zvl. s. 158-161, 203-205, 229-232, 287-289.

133

VOREL, Petr, Velké dějiny zemí Koruny české VII, Praha 2005.

Dorota, vdova po táborském měšťanovi Václavovi Budějovickém, byla dcera táborského koželuha Michala. Podruhé se v roce 1586 vdala za pelhřimovského měšťana Jakuba mydláře, 11. února 1586 byla uzavřena svatební smlouva. Ve městě byl vždy jen jeden mydlář, odtud jeho i její přízvisko. Jakub umřel v roce 1605 a Dorota se stala jedinou mydlářkou ve městě. Ona sama zemřela v roce 1610. Bydleli v právovárečném 23. domě ve druhé městské čtvrti, dnes čp. 74. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 489-492, Díl III/2, s. 566.

www.hrady.cz/zámek/proseč-obořiště www.zdcechti ce.cz/obec/hi storie

134

www.toulkypocechach.com/lokalita.php7intern nazev=trest

Jiřík Karb byl v řeznickém cechu (1566-1609f), kde se stal v roce 1594 cechmistrem. Dožil se úctyhodného věku 88 let. Patřil k nejzámožnějším měšťanům, vlastnil právovárečný dům čp. 60 (1. dům v druhé městské čtvrti), který patří dodnes k nejvýstavnějším. V roce 1566 se stal městských rychtářem; konšelem byl v letech 1569, 1571-1574, 1576-1579, 1582, 1588, 1591-1592, 1594-1595, 1596, 1601, 16061608, posléze byl i primasem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 448-457, 554, 558, 789-794, 800.

www.hradv.cz

135

www.obec.onsov.cz/historie/

Sabina byla vdova po řezníku Janovi Lukšů, majitelka právovárečného domu čp. 34 (8. dům ve čtvrté městské čtvrti); v roce 1596 se k ní přiženil řezník Pavel Pita, jehož přízvisko přijala. Podruhé ovdověla kolem roku 1610, od té doby vystupuje jako vdova Sabina Pitová; mezi šesti právovárečníky samostatně vařícícmi pivo je doložena ještě v roce 1613. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 578-580; Díl III/2, s. 478.

http://libricivitatis.cz/index.php/cz/edice

136

AM Pe - Archiv města Pelhřimova Č. - číslo

Srov. pozn. č. 1.

MZA - Moravský zemský Archiv SOkA - Státní okresní archiv Pelhřimov

137

Příloha č. 1 - Tabulky

Jan Štefl byl syn konšela Štefla Stránského. Patřil mu právovárečný dům čp. 4 na Rynku (16. dům v první městské čtvrti). V roce 1589 se stal konšelem a v roce 1605 městských rychtářem. Jeho celá kariéra je spojena s rolí městského písaře v letech 1595-1596, 1605-1621, od roku 1610 byl veden jako přední písař. Ženat byl se sestrou nejbohatšího měšťana z Humpolce Havla Medka Jičínského. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 430-434; Díl III/2, s. 72, 74 a 791.

Tabulka č. 1 - Rozdělení všech zápisů do kategorií Tabulka č. 2 - Finanční záležitosti Tabulka č. 3 - Žádosti Tabulka č. 4 - Stížnosti

138

Příloha č. 2 - Obrazové přílohy

Lída, druhá dcera Doroty Mydlářky. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 491.

Obrázek č. 1 - Ukázka editovaného materiálu.

139

Obrázek č. 2 - Písmo, kterým je většina pramene napsána.

Sixt Karb, člen řeznického cechu a zámožný obchodník, byl pravděpodobně syn Jiříka Karba z jeho prvního manželství s vdovou Markétou Šilhavou, dědicky vypořádaný ještě za otcova života. Vdova Alžběta Karbová byla jeho macecha. Od roku 1608 byl městským rychtářem, v letech 1609-1613 (f) zasedal jako konšel v radě. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 455-457; Díl III/2, s. 794-795, 800.

Obrázek č. 3 - Zpráva, která je napsána jinou rukou.

140

Obrázek č. 4 - Ukázka silně poškozeného pramene na pravé straně.

Petr Albrecht byl patrně příbuzný s Janem Albrechtů, soukeníkem z pelhřimovského předměstí. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 86.

VII. 7. 1. Tabulkové přílohy

141

Tabulka č. 1 - Rozdělení všech zápisů do kategorií

U žida Prokopa není jisté, jestli pocházel přímo z Pelhřimova, anebo zda byl přespolní. Jediné, co je o něm známo, že se připomněl o dluh v roce 1610 po smrti Doroty Mydlářky. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 288.

1610

1611

1612

###

Celkem

Počet rad

Finanční záležitosti

100

Záležitosti v rámci řemesel a živností

Stížnosti

Žádosti

Odložení záležitosti

Úkony575

Rukojemství + poddanství⁵⁷⁶

Jakub Hrůza patřil k soukenickému cechu, kterého byl mezi lety 1591-1616 a v roce 1620 cechmistrem, v samotném cechu byl až do roku 1641. Od roku 1602 do roku 1610 byl starším obecním, konšelem byl v roce 1596 a mezi lety 1611-1619. 1612-1613 byl důchodním písařem. V roce 1613 byl jedním ze šesti měšťanů, kteří vařili pivo. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 108, 478, 503, 602, 633-636, 792-796 a 798.

⁵⁷⁵ Těmito úkony jsou myšleny činnosti jako podání, příjem a vrácení spisu, snášení městské rady, porovnání manuálů, čtení spisu, konfirmace, relace a tak podobně.

144

⁵⁷⁶ Zde je tím myšleno propouštění a přijímaní v poddanství a rukojemství, také přijmutí nových sousedů.

Adam Hrůza patřil k nožířskému řemeslu. Byl obecním starším v letech 1609-1610 a konšelem v letech 1611-1619. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 670, 794-796 a 798.

Přijetí úřadu

145

Brigida Nymburská byla druhou manželkou Samuela Nymburského a matkou Timotea Žďárského. Zemřela v roce 1610, posléze se vedl spor o její majetek. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/I, s. 765-766.

146

Samuel Nymburský byl manželem Brigidy, soudil se o její pozůstalost s jejími příbuznými. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 766-767; Díl III/2, s. 629.

147

Pondělí 12. listopadu 1610.

148

Timoteus kramář, zvaný též Žďárský nebo Meziříčský, byl ve městě kramářem a také obchodníkem se sukny a vlnou. Zakoupil se na předměstském tzv. Rukovském domě (31. dům ve třetí předměstské čtvrti).

V letech 1611-1613 byl jedním z obecních starších. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 764-768; Díl III/2, s. 709 a 799.

149

Nové léto (tj. 1. leden) připadlo v roce 1611 na úterý; mělo by tedy jít o sobotu 5. ledna 1611.

150

Pondělí 27. prosince 1610.

151

Čtvrtek 23. prosince 1610.

152

Jan Cháb řečený též Zemánek patřil k nejstarším pelhřimovským rodinám. Vlastnil právovárečný dům čp. 49 (1. dům ve třetí městské čtvrti) zděděný po otci Mikuláši či Míkovi Chábovi. Byl již od roku 1579 obecním starším a nejméně v letech 1591-1619 byl ve městě konšelem, ale zemřel pravděpodobně mnohem později, až na konci třicetileté války. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 495-501; Díl III/2, s. 791-792, 794796 a 798.

153

Jiřík Pekař (vl. jménem Jiřík Kubů) byl jedním z nej ctihodnějších a nejbohatších měšťanů. Patřil do cehu pekařského v letech 1602-1632/3 (f). Vlastnil právovárečný dům čp. 2 na Rynku (18. dům v první městské čtvrti). Oženil se s Eliškou, dcerou zámožného konšela Pavla Hrůzy. Byl ve městě konšelem (1602-1607, 1610 a 1614-1619) a starším obecním (1611, 1613), v roce 1615 město zastupoval na zemském sněmu. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 436-438; Díl III/2, s. 567, 793-796 a 799.

154

Václav Chřen patřil k soukenickému cechu, jehož byl mezi lety 1587-1619 cechmistrem, ale v samotném cechu zůstal až do roku 1625(f). Mimo to byl v letech 1596-1625 konšelem a v roce 1619 i primasem. Vlastnil právovárečný dům čp. 48 zvaný Mertlovský vedle Dolní brány (2. dům ve třetí městské čtvrti), který zdědil po stejnojmenném otci v roce 1582 nebo 1583. Oženil se s Marianou, dcerou Matouše Válka. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 502-504; Díl III/2, s. 600, 632, 633, 795.

155

Jan Kaňkovský byl soukeníkem mezi lety 1596-1630, v letech 1612-1613 byl cechmistrem. V letech 1604-1615 byl konšelem. V roce 1612 se stal městským rychtářem, kterým zůstal až do 20. června 1613, znovu jím poté byl v letech 1616-1617. Patřil mu některý z domů na Rynku v jeho východní frontě (čtvrtá městská čtvrť), ale vzhledem ke značně změněným poměrům po požáru města roku 1646 nelze spolehlivě určit, který to byl. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 425; Díl III/2, s. 602, 635, 793-795 a 800.

156

Václav Benda byl synem Benedikta Bendy, v roce 1581 studoval na škole v Praze. Stal se cechmistrem soukenickým, kterým byl v letech 1607-1621 (kromě let 1612 a 1616). Také byl konšelem mezi lety 16081615. R. 1618 se stal rychtářem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 358, 602, 634-636, 794-796 a 800.

157

Václav Smítka patřil k řezníkům (1589-1618), kde byl v roce 1611 cechmistrem. Vlastnil várečný dům čp. 61 (2. dům v druhé městské čtvrti) získaný od ostatních příbuzných jako dědictví po otci Vavřincovi, rovněž řeznickém mistrovi. Stal se konšelem (1602-1605 a 1607-1613) a v roce 1606 byl rychtářem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 459; Díl III/2, s. 555, 558, 792-795 a 800.

158

Viz pozn. č. 18.

159

Jan Partl nebo též Partlův byl příslušníkem staré patricijské rodiny. Byl soukeníkem a také obchodoval se sukny. Do r. 1566 vlastnil právovárečný 5. dům ve druhé městské čtvrti, který vyženil manžel jeho dcery Anny zednický mistr Kašpar Vlach. Partl byl v letech 1602-1619 obecním starším. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 468-469; Díl III/2, s. 704, 798 a 799.

160

Tomáš Dentulinus (Zoubek) byl farářem v Chvojnově, který spadal pod patronát pelhřimovské městské rady. Po roce 1625 emigroval na Slovensko. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 276.

161

O osobě poddaného Pavla Jírů z Chvojnova nelze najít další informace.

162

Svátek sv. Jana Evangelisty připadl v roce 1610 na pátek 27. prosince; mělo by se tedy jednat o pondělí po tomto svátku čili o 30. prosinec 1610.

163

V zápisu jde o zprávu české komory o způsobu, jakým měla česká královská města splácet dluhy, které nadělal císař Rudolf II. u moravského zemského hejtmana Karla z Lichtenštejna a jeho bratrů Maxmiliána a Gundakara, za které jim místo panovníka ručila svým majetkem právě královská města. Po Rudolfově abdikaci po vpádu Pasovských do Čech, kdy se lichtenštejnská pohledávka pohybovala už kolem 200 tisíc kop míš., zprostředkoval jeho bratr král Matyáš s Lichtenštejny dohodu, na jejímž základě města tyto dluhy postupně splácela ještě několik desetiletí. Srov. Lenka MARTÍNKOVÁ, Královské město (1596-1618). In: Zdeněk MARTÍNEK a kol., Pelhřimov. Historie, kultura, lidé. Praha 2014, s. 198-199.

164

Jan Kudrhart byl v roce 1603 hlavou opozice proti městské radě. Bydlel na předměstí v 7. domě čtvrté předměstské čtvrti a provozoval formanství a obchod vínem. Ve městě pravidelně zastával funkci obecního staršího mezi lety 1606-1618. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 773-776; Díl III/2, s. 433 a 798-799.

165

Matěj či Macháček Mareš, byl soukeníkem v letech 1580-1612. Patřil mu 33. dům ve druhé předměstské čtvrti tzv. pod vantroky (přívodní roury na vodu pro tzv. Prostřední mlýn), který koupil od barvíře Jana Kantorovského. Jeho dědicem se stal syn Jiřík Macháček (Maršův), soukenický mistr v letech 1608-1632. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 727-729; Díl III/2, s. 601.

166

Henrich zámečník (vl. jménem Mayer) byl německého původu a do města se přistěhoval v roce 1596. Byl v letech 1596-1618 členem spojeného cechu kovářsko-kolářsko-bednářsko-zámečnického. Společně s manželkou vlastnil některý z domů na předměstí, ale není možné zjistit, který to byl. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 822-823; Díl III/2, s. 669.

167

Anna Řečická byla dcera Zikmunda Kalíka Poděbradského. V roce 1605 se vdala za Jana Řečického, který byl původně poddaným Jana ml. Říčanského z Říčan, a do Pelhřimova byl propuštěn z Červené Řečice. Byl posledním pelhřimovským primasem z předbělohorské doby. Vlastnili společně právovárečný dům čp. 22 (2. dům v první městské čtvrti) zvaný původně Zelenkovský. Založili spolu rod, který sehrával významnou roli v pobělohorských dějinách Pelhřimova. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 829-830.

168

Jan Střechovský náležel k cechu soukeníků (1600-1632), kde byl 1600-1602 cechmistrem. Kolem roku 1600 se v Pelhřimově zakoupil na 2. domě ve druhé předměstské čtvrti, který pro něho koupil jeho otec Havel Střechovský. Stal se zakladatelem významného rodu, který sehrál důležitou roli o půl století později. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, 686-687; Díl III/2, s. 602, 633-634.

169

Zikmund řeč. Kalík Poděbradský do města přišel kolem roku 1596. Byl obchodníkem a velmi schopným organizátorem, ale také bouřlivákem, který si svou svárlivou povahou dělal problémy a nepřátele. V roce 1605 se zakoupil na právovárečném domě čp. 39 (10. dům ve třetí městské čtvrti). V roce 1607 byl městským rychtářem, konšelem byl v letech 1595 a znovu 1616-1619. Zesnul mezi léty 1623-1626. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 515-519; Díl III/2, s. 700, 792, 795-796 a 800.

170

O osobě Pavla krejčího nelze nalézt žádné další informace.

171

Měšťanka Anna Kubíková byla vdova po zesnulém Janu Kubíkovi, který do Pelhřimova přišel v roce 1572 po vyučení pravděpodobně řeznickému řemeslu. Byl synem svobodníka Havla Kubíka z Vratiškovic. Zesnul už kolem roku 1597 a od té doby vdova hospodařila samostatně na právovárečném domě čp. 16 (8. dům v první městské čtvrti), který původně vlastnili společně. Ještě v roce 1610 vařila pivo, ale na jaře 1613 dům prodala Martinovi Košetickému a uchýlila se na výminek. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 404405.

172

Srov. pozn. č. 13.

173

Pavel Hrůza patřil k jedné z nejvýznamnějších pelhřimovských rodin 16. a 17. století. Pavel byl mladší bratr věhlasného primasa Jana Hrůzy, který se zasloužil spolu s dalšími o vykoupení města z poddanství v roce 1572, a stejně jako on byl nožířem. Pavel se stal 20. června 1613 městským rychtářem, v letech 1614-1615 a 1618 byl obecním starším. S Annou, dcerou bývalého primasa a nákladníka pelhřimovských stříbrných dolů Adama Horníka, vyženil velmi nákladný právovárečný dům čp. 38 (11. dům v třetí městské čtvrti), k němuž přikoupil i sousední čp. 39 (10. dům v téže čtvrti) a postupně i další nemovitosti, takže se stal jedním z nejbohatších mužů ve městě na konci předbělohorské doby, kdy se stal i konšelem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 519-545; Díl III/2, s. 799 a 800.

174

O osobě podaného sedláka Jakuba Pihávka z Chvojnova nelze nalézt další informace.

175

O osobě poddaného Bláhy nelze nalézt další informace.

176

O osobě poddaného Háka nelze nalézt žádné další informace.

177

O osobě poddaného Martina Matoušova z Plevnice nelze nalézt žádné další informace.

178

Ze znění zápisu nelze určit, o kterého Ondřeje se jedná.

179

Svátek sv. Tří králů (tj. 6. leden) připadl v roce 1611 na neděli; jde tedy o středu před tímto svátkem čili o 2. leden 1611.

180

Jan Paffius Kolínský byl vzdělaný muž, který přišel do Pelhřimova z Prahy krátce před rokem 1596. Je pravděpodobně totožný s Joannem Paphiem Colinem, který v roce 1593 získal na pražské univerzitě bakalářský titul. Ve městě tedy zpočátku působil jako správce místní školy. Krátce po sňatku s místní měšťankou neznámého jména se však brzy stal představitelem radní vrstvy. V letech 1602-1618 zastával funkci konšela, v letech 1610-1615 byl primasem. Není známo, proč byl v roce 1616 na místě primase nahrazen Janem Řečickým, ani to proč tehdy mezi konšely klesl z prvního až na šesté místo. Vlastnil některý z právovárečných domů na východní straně Rynku, ale bohužel není možné jej přesně lokalizovat. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 44, 275, 792-796, 825-826.

181

Myšlen významný měšťan Teofil Bohdanecký, v Pelhřimově osedlý nejméně v letech 1600-1613 na domě čp. 44 (5. dům ve třetí městské čtvrti) původně zvaný Voříškovský. Vedle něj mu patřil ještě i tzv. Teofilovský dvůr s Teofilovskou zahradou na předměstí. Patrně jeho bratry byli primas Danyel a konšel Gabriel Bohdanecký, kteří zaujímali významné postavení ve městě po povýšení Pelhřimova mezi královská města v září 1596 a ještě i po první dvě desetiletí 17. století. Byl mocným poručníkem neteře Anny, se kterou se v oženil správce místní školy, bakalář svobodných umění Adam Pichman Pražský. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 468 a 508.

182

Pátek 11. ledna 1611.

183

Martin Vrabec se do Pelhřimova přistěhoval nejspíše kolem roku 1590 a zpočátku bydlel v podruží. Už roku 1605 se zakoupil na právovárečném domě čp. 5 (15. dům v první městské čtvrti), který propadl obci pro zadluženost jeho majitele řezníka Jana Máchy. Martin Vrabec byl zámožný obchodník, který patřil ke slanařům (dovozcům soli). O jeho zámožnosti svědčí fakt, že byl věřitelem nejbohatších místních měšťanů. Konšelem byl od roku 1596, znovu 1598 a 1602-1616. Šlo o váženého muže, který reprezentoval v roce 1611 městskou obec na zemském sněmu. V radě však zasedal i později, naposledy v roce 1625. Krátce nato patrně zemřel. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 428-430; Díl III/2, s. 93, 792-796.

184

Vít Šrámek řeč. Rathouzský se v roce 1590 přiženil k vdově Marianě Rathouzské na právovárečný dům čp. 14 (10. dům v první městské čtvrti) a přijal přízvisko po domě i po manželce. Rázem se zařadil mezi přední členy obce. Živil se provozováním obchodu. Konšelem byl v letech 1595-1596. V roce 1603 se stal městským rychtářem. Poté byl ještě starším obecním (1604-1611ý). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 409410; Díl III/2, s. 792, 798 a 800.

185

Jiřík Macháček (Maršův) po otci převzal 33. dům v druhé předměstské čtvrti zvaný Kantorovský v lokalitě na Obci tzv. za lávkami. Kvůli velkému zadlužení jej obratem prodal soukeníkovi Pavlovi Pokornému, přičemž potom asi bydlel v podruží. Sám byl rovněž soukeníkem (1608-1632ý). Jeho syn Jakub Macháček byl sice členem pelhřimovského soukenického cechu, ale své řemeslo provozoval ve Vlašimi, kam se asi před rokem 1649 přiženil. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 728; Díl III/2, s. 603.

186

Myšlen Jindřichův Hradec.

187

Matouš Vyšata nepatřil k významným osobám. Pravděpodobně bydlel v podruží, a proto o něm nelze najít další informace.

188

O soukeníku Tobiáši Kohoutovi, který asi bydlel v podruží, nelze nalézt další informace.

189

Mikuláš byl mlynářem na Horním alias soukenickém mlýně v letech 1612-1614. Nájemcem byl až do roku 1616(?). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 580-581.

190

Tomáš byl mydlářem, stejně jako jeho otec Jakub. Ženatý byl s Barborou Měchurovou a hospodařili spolu na otcovském domě čp. 74 (23. dům ve druhé městské čtvrti). Živnost provozoval nejméně v letech 1611-1612. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 601.

191

O Barboře, dceři Jana Měchury, nelze nalézt další informace.

192

Anna Kudrhartová byla vdova po zesnulém Janu Kudrhartovi mladším, po jehož smrti provozovala v soukenickém cechu dále živnost. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 565 a 603.

193

Viz pozn. č. 43.

194

Pondělí 7. ledna 1611.

195

Pavel Paclík byl původně poddaný z Lipice a do Pelhřimova se přistěhoval v roce 1611. V roce 1613 se oženil s vdovou Chábovou, což mu ulehčilo přijetí mezi měšťany. Nejméně v letech 1611-1613 zde dělal krejčího, al pravděpodobně zesnul až kolem roku 1630. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 223, 825; Díl III/2, s. 662.

196

Středa 9. ledna 1611.

197

O osobě šenkýře Sýkory z Chvojnova nelze dohledat další informace.

198

Pavel syn Ježkové byl patrně podruh, který byl v roce 1611 nařčen z krádeže a vyřezávání suken z rámů, ale další informace o něm nelze zjistit. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 816-817.

199

O osobě poddaného Vaňka, syna rychtáře z Milotic, nelze nalézt žádné další informace.

200

Václav Svoboda byl v roce 1611 členem tkalcovského cechu, ale pravděpodobně šlo o podruha, a tak o něm nelze nalézt další informace. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 660.

201

Datace je nejasná. Svátek sv. Šťastného (tj. 14. ledna) připadlo v roce 1611 na pondělí; patrně tedy jde o pátek před tímto svátkem čili o 11. leden 1611, anebo o pátek po tomto svátku čili o 18. leden 1611.

202

Jan Polesný, zvaný též Vysídlil, byl členem soukenického cechu nejméně v letech 1576-1621ý. Od roku 1577 bydlel v právovárečném domě čp. 33 (9. dům ve čtvrté městské čtvrti), který vyženil sňatkem s vdovou Alžbětou Hodějovskou. Ve městě byl konšelem v letech 1602-1613. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 582-584; Díl III/2, s. 793-795.

203

Myšlen pan Arnošt Leskovec z Leskovce, příslušník rytířského stavu, majitel několika menších statků v okolí města na Pelhřimovsku. J. Dobiáš, Dějiny, III/1, s. 416.

204

O poddané Anně Pancířové z Rohozné nelze nalézt další informace.

205

Adam Zelenka patřil do cechu ševců, kde se v roce 1605 stal cechmistrem. Měl dceru Annu, která se vdala za Jana Partla. Po otci Martinovi zdědil právovárečný dům čp. 22 (2. dům v první městské čtvrti). Datum smrti není známo, ale v roce 1613 už byl mrtev. J. Dobiáš, Děiiny, Díl III/1, s. 335, 354-355.

206

Jan Hodáček mladší patřil k nejzámožnějším měšťanům. V soukenickém cechu je doložen v letech 16101620 a 1633-1648ý, ale spíš než výrobou se zabýval obchodem se sukny a soukenickými potřebami, stejně jako jeho děd Václav a otec Daniel. Vlastnil právovárečný dům čp. 21na Rynku (3. dům v první městské čtvrti), který na konci 15. století získal jeho praděd Havel Hodáček. Z jeho manželství s Annou, vdovou po Antonínovi (Antošovi) Hrůzovi (f1607), vzešel jménem neznámý syn (1618). Na rozdíl od svých příbuzných se veřejnému životu nevěnoval. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 360-361; Díl III/2, s. 603. Jeho otec Daniel Hodáček ve městě soukeničil mezi lety 1588-1607, byl cechmistrem (1600-1606) a také konšelem v letech 1596 a 1603-1607. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 358-360; Díl III/2, s. 602, 633, 634, 792-794.

207

Jáchym Španovský z Lisova byl pánem v Hořepníku. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 198.

208

Pavel Pokorný se do města přistěhoval odjinud; byl v soukenickém cechu (1607-1620), ale pravděpodobně žil v podruží. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 483; Díl III/2, s. 603 a 661.

209

Datace je nejasná. Srov. poznámku č. 76.

210

O osobě poddaného Zadražila z Bácovic nelze nalézt žádné další informace.

211

O osobě poddaného Nechvátala z Rohozné nelze dohledat další informace.

212

V textu následuje vynechané místo, na které měla být doplněna suma, k čemuž nedošlo.

213

Středa 27. února 1611.

214

Středa 23. ledna 1611.

215

Pátek 18. ledna 1611.

216

Kohout švec patřil k místnímu obuvnickému cechu, ale patrně se jednalo o podruha, a proto o něm nelze dohledat další informace.

217

Srov. pozn. č. 32.

218

Středa 30. ledna 1611.

219

Pátek 1. února 1611.

220

Václav Korbelář pocházel z Třebíče a do Pelhřimova přiženil v roce 1611. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 771.

221

Jan Korbelář byl otec Václavův.

222

Matl koželuh byl členem místního cechu v letech 1580-1601. Patřil mu dům čp. 843 (1. dům ve čtvrté předměstské čtvrti). Zesnul kolem roku 1604-1605. Zůstala po něm vdova Anna, která se v roce 1611 se souhlasem rady vdala za Václava Korbeláře. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 770-771; Díl III/2, s. 583.

223

Ze znění zápisu nelze určit, o jakého pana Smila se jedná.

224

Jan Lambík byl kameník. Ve městě se usadil kolem roku 1599. Nejméně od roku 1605 mu patřil některý z domků na předměstí, který radě splácel ještě v roce 1611. Oženil se se sestrou zedníka Jana Václavíka. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 821.

225

Jan Václavík vykonával mezi lety 1596-1611 zednické řemeslo. Žil na předměstí, ale není známo, ve kterém domě. S jeho sestrou neznámého jména se oženil kameník Jan Lambík. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 821; Díl III/2, s. 685.

226

Jan Macháček, zvaný též Lukšův, byl členem soukenického cechu (1607-1634f). Hospodařil na předměstském domě, ale nelze jej lokalizovat. Jeho otec Jiřík Lukšův a bratr Matěj Mach (Macháček) Lukšův) vlastnili 37. dům či spíše dvůr v první předměstské čtvrti, ale ten v roce 1607 zdědil jeho synovec Šimon či Šiman Lukšů Macháček (1607-1630ý). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 681-682; Díl III/2, s. 603.

227

Jakub Kmoch se do Pelhřimova přistěhoval v roce 1611 z Třebíče, ale už od roku 1603 zde vykonával soukenické řemeslo (do roku 1628ý). Také byl obecním starším mezi lety 1614-1619. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 225 a Díl III/2, s. 604 a 799.

228

Václav Martinů byl členem soukenického cechu (1595-1640ý), a přestože byl několikrát i cechmistrem v letech 1607-1614, nepatřil k zámožným obyvatelům města. Zanechal po sobě vdovu Annu. Pravděpodobně bydlel v domku na předměstí. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 602, 634 a 635.

229

Jan Šátek byl hrnčířem (1611-1613), stejně jako předtím jeho stejnojmenný otec. V roce 1611 se oženil se souhlasem rady s vdovou Kateřinou po zesnulém knězi Vlachovi. Patřil mu 13. dům v druhé předměstské čtvrti, ale v roce 1613 dům prodal chvojnovskému faráři Tomáši Dentulinovi (Zoubkovi) za 230 kop míš.. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 698; Díl III/2, s. 684.

230

Jan Šátek starší byl hrnčíř a připomíná se ve městě již od roku 1569-1570. Žil v tomtéž předměstském domě jako jeho stejnojmenný syn. V roce 1596 za rozkolu v obci stranil opozici proti konšelům. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 698.

231

Vdova Kateřina Vlachová či Vlaška vlastnila některý z domů na předměstí. Jejím prvním manželem byl kněz Vlach. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 698.

232

Vlach byl knězem v letech 1608-1611(ý). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 313.

233

Alžběta Lašanová byla nevlastní dcerou Jana Marka, zároveň byla manželkou Jana Lašana. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 821.

234

Jan Marek ve městě vykonával řeznickou živnost (1564-1570). Zemřel do roku 1573. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 554 a 555.

235

Jan Lašan patřil mezi řezníky, v cechu je doložen do roku 1611. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 555.

236

Adam Špalek se do Pelhřimova přiženil v roce 1590, když si vzal vdovu po Janu Markovi. Poté vedl řeznickou živnost minimálně do roku 1611. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 555.

237

Vít Těrda, zvaný též Mimůněk, pocházel ze Stanovíc, do města přišel kolem roku 1600. Patřil do soukenického cechu, kde byl mezi lety 1610-1642 (ý). Patřil mu 20. dům ve třetí předměstské čtvrti, který vyženil s podruhé ovdovělou manželkou Annou Širokou, Mimůňkovou. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 752753; Díl III/2, s. 602.

238

Zámožná měšťanka Anna Karbová napadená v roce 1611 Vítem Těrdou byla vdova, ale není známo, po kterém Karbovi. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 753.

239

Pátek 8. února 1611.

240

Horní brána, zvaná též Rynárecká.

241

Oním nebezpečenstvím myšlena situace za tzv. vpádu Pasovských do Čech v lednu až březnu 1611.

242

Průchody v hradbách určené pouze pro pěší.

243

Dolní brána, zvaná též Jihlavská, naproti tzv. Kamennému mostu, byla jako hlavní vchod do města dobře chráněna nejen vodním příkopem a padacím mostem, ale i opevněným předbraním (barbakanem).

244

Petr Kříž, zvaný též Křížek, byl kovář. Doložen je roku 1610, kdy pracoval pro soukeníky na výstavbě valchy. Na předměstí byl usazen ve vlastním domě, který ještě roku 1611 splácel, ale není známo, který dům to byl. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 820.

245

Petr byl bednářem, určitě v roce 1611, kdy je jmenovitě připomínán, protože si tehdy koupil na předměstí od Jana Bendy domek čp. 875 (24. dům v druhé předměstské čtvrti). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 807; Díl III/2, s. 674.

246

Jan Benda měl za manželku Marianu. Bydleli po roce 1611 v blíže neznámém domě na předměstí anebo v podruží. Jan patřil do cechu soukenického, kde působil mezi lety 1602-1634. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 807; Díl III/2, s. 603.

247

O osobě Matěje Vlacha, pravděpodobně podruha, nelze dohledat bližší informace, ale pravděpodobně byl nějak spřízněn s některým z pelhřimovských Vlachů.

248

Pátek 8. února 1611.

249

Pondělí 11. února 1611.

250

Varty čili hlídky bývaly zahrnovány do povinnosti zvané „hláska“, z které se měšťané mohli za běžných podmínek vykoupit jistou finanční částkou. V době akutního nebezpečí však museli tuto povinnost vykonávat oni i jejich nájemníci, podruzi.

251

Středa 13. února 1611.

252

O osobě Šimona Tyráčka nelze dohledat další informace.

253

O osobě poddaného Stejskala ze Skrejšova nelze nalézt žádné informace.

254

O osobě poddaného Beneše z Proseče nelze nalézt žádné informace.

255

Pátek 15. února 1611.

256

Srov. pozn. č. 32.

257

Srov. pozn. č. 27.

258

O osobě poddaného měšťana Pavla Jiráňova ze Skutče nelze nalézt další informace.

259

Středa 20. února 1611.

260

Hons Hruška byl německého původu. Přiženil se do Pelhřimova z městečka Třeště u Jihlavy v roce 1575, kdy přijal jméno Hons Hruška po Hruškovském domě manželky Marty (předtím Jan Schwob či Šváb). Ve městě byl soukeníkem a v soukenickém cechu byl v letech 1575-1613(ý). V cechu byl i cechmistrem v letech 1585-1587 a 1602-1611. Byl také obecním starším v letech 1604-1607 a 1610-1613. Patřil mu 11. dům v první předměstské čtvrti. Zemřel tak zadlužený, že jeho ovdovělá manželka byla nucena prodat dům, aby uspokojila věřitele. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 643-645; Díl III/2, s. 601, 633-635, 798 a 799.

261

Radní komise při obhlídce hradeb zjistila, že někteří měšťané si ve zdech svévolně vybourali otvory pro okna nebo průchody. Srov. níže v textu.

262

O osobě Jana Štěpána Tyráčka nelze nalézt žádné další informace.

263

Neděle Reminiscere (2. postní) v roce 1611 připadla na 17. února; jde tedy o pátek 22. února 1611.

264

Adam Hošek byl synem Jana Hoška. V roce 1592 se oženil s ovdovělou Dorotou Matouškovou a společně pak drželi právovárečný dům čp. 36 (14. dům ve třetí městské čtvrti). Jeho druhou manželkou byla Anna neznámého původu, ale šlo o velmi nešťastný svazek. Byl konšelem v roce 1598, a v letech 1602-1606 a 1608-1611. Zemřel v roce 1613. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 552-555; Díl III/2, s. 792-794.

265

Neděle Oculi (3. postní) připadla v roce 1611 na 24. února; jde tedy o středu 27. února 1611.

266

O osobě „šenkýře Čelistenského“, tj. nájemce výsadní vrchnostenské krčmy ve vsi Čelistné, nelze zjistit další informace.

267

Srov pozn. č. 14.

268

Tzv. postní jarmark čili výroční trh se v Pelhřimově konal každoročně po dobu osmi dnů počínaje úterkem po tzv. Středopostí, což byl od 16. století čtvrtek mezi třetí nedělí postní (Oculi) a čtvrtou nedělí postní (Laetare).

269

Středopostí v roce 1611 připadlo na čtvrtek 28. února. Úterý po Středopostí tedy bylo 5. března. Jarmark pak trval do úterka 12. března. Jde tedy o středu po skončení jarmarku, což bylo 13. března 1611.

270

Pátek 8. března 1611.

271

Smrtná neděle (5. postní zvaná též Judica) připadla v roce 1611 na 10. března; jde tedy o středu 13. března 1611.

272

Matěj Mach, pekař, byl synem měšťanky Alžběty Beznosky. Patřil mu 15. dům ve čtvrté předměstské čtvrti a hospodařil na něm nejméně ještě v roce 1605. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 780-781.

273

O osobě poddaného Nepraška z Janovic nelze zjistit žádné další informace.

274

Velikonoce v roce 1611 připadly na neděli 24. března; jde tedy o pátek 29. března 1611.

275

Neděle provodní, tj. 1. po Velikonocích (zvaná též Quasimodo geniti) v roce 1611 připadla na 31. března. Český zemský sněm byl tedy do Prahy svolán od pondělí 1. dubna 1611.

276

Michal Třebíčský byl původem Němec a dříve se jmenoval Michel Sperneg nebo Sprengner. Do Pelhřimova se přiženil v roce 1611 k osiřelé dceři Jana Vondrů. Patřil do soukenického cechu (1612-1619f). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 835-836; Díl III/2, s. 604.

277

Janu Vondrovi se běžně říkalo Vondra Partlíček. Vlastnil právovárečný dům čp. 54 (20. dům v první městské čtvrti). Patřil k soukeníkům v letech 1580-1600 a 1604-1605. Byl i cechmistrem (1585-1587, 15911594, 1597-1600, 1603-1604). O jeho aktivitách v městské správě není nic známo. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 446-447; Díl III/2, s. 601, 641.

278

Neděle Jubilate (tj. 3. neděle po Velikonocích) připadla v roce 1611 na 14. dubna; jde tedy o pátek 19. dubna 1611.

279

Neděle Cantate (tj. 4. neděle po Velikonocích) připadla v roce 1611 na 21. dubna; jde tedy o pátek 26. dubna 1611.

280

Myšlen jeden z vojenských velitelů stavovské hotovosti Jan Kryštof z Buchheimu, v době třicetileté války jeden z císařských generálů.

281

Bakalář svobodných umění Adam Pichman Pražský řídil pelhřimovskou městskou školu od roku 1611 a později po sňatku s Annou Bohdaneckou se stal jedním z nejvýznamnějších měšťanů Pelhřimova. Byl také konšelem v letech 1616-1619. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 240-241, 390-396, 795 a 796.

282

Mlýn Rožkov u vsi Krasíkovic na řece Bělé byl původně vrchnostenský; v roce 1572 při koupi panství připadl pelhřimovské městské obci, která jej pronajímala mlynářům.

283

O totožnosti tehdejšího městského trubače (též pozounisty) nelze dohledat další informace.

284

Podle znění záznamu nelze určit, o kterého Skočdopole jde.

285

O osobě poddaného Dalíka nelze dohledat další informace.

286

Svátek Božího těla připadl v roce 1611 na čtvrtek 23. května; jde tedy o středu 29. května 1611.

287

Tomáš Vokůrka se v Pelhřimově usadil v roce 1573 a nejprve si koupil nevelký domek (23. dům ve čtvrté předměstské čtvrti). Byl ševcem v letech 1573-1616. Posléze se však vzmohl. Přikoupil pozemky, prodal domek, na čas se usadil v podruží, aby si mohl opatřit právovárečný dům čp. 40 (9. dům ve třetí městské čtvrti), jemuž se Vokůrkovský říkalo ještě ve druhé polovině 17. století. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 513-514; Díl III/2, s. 594.

288

Daniel Samků patřil mezi soukeníky. V cechu byl v letech 1598-1637(ý) a v roce 1609 byl cechmistrem. Ve městě také zastával funkci obecního staršího (1611-1619). Bydlel původně v některém z domů na předměstí, ale po Bílé hoře nejpozději roku 1625 zakoupil ve vnitřním městě. Díky tomu se dostal i do rady a v letech 1632-1639 byl primasem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 831-832; Díl III/2, s. 602, 634 a 799.

289

Sv. Medarda (8. června) připadlo v roce 1611 na sobotu; datace je tedy zmatečná, neboť se může jednat o středu před tímto svátkem (5. června 1611) anebo o středu po tomto svátku (12. června 1611).

290

Václav Partlíček, též Václav Vondrů, byl syn Ondřeje Partlíčka, měšťana z vnitřního města a soukenického mistra. Patřil k soukeníkům, kde byl v letech 1607-1620. Sám patrně bydlel na předměstí. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 448; Díl III/2, s. 603.

291

Srov. pozn. č. 60.

292

Svátek sv. Trojice připadl v roce 1611 na neděli 19. května; jde tedy o pondělí 20. května 1611.

293

Myšlen Konrád Škréta Šotnovský ze Závořic (f1613), nobilitovaný pražský měšťan a úředník královské komory zvolený zemským sněmem za jednoho z proviantmistrů (úředníků zodpovědných za zásobování) stavovské zemské hotovosti. Jinak otec věhlasného barokního malíře portrétisty Karla Škréty (1610-1674).

294

Havel Medek Jičínský byl asi nejbohatším měšťanem v Humpolci. Býval písařem na panství želivském. Poté, co se Pelhřimov stal královským městem, byl jeho zástupcem na městech. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 433 a Díl III/2, s. 74.

295

O osobě poddaného Matěje mlynáře ze Zajíčkova nelze dohledat bližší informace.

296

V roce 1611-1612 byli Jana ml. Říčanský z Říčan (majitel panství Červená Řečice severně od Pelhřimova) za panský stav a Vilém Černín z Chudenic za rytířský stav hejtmany Vltavského kraje. V době stavovského povstání v letech 1618-1619 byl jedním z hejtmanů Bechyňského kraje.

297

Pátek 14. června 1611.

298

O osobě v podruží žijícího tesaře Jiříka Kezle nelze dohledat další informace.

299

O osobě poddaného Paclíka z Proseče pod Křemešníkem nelze dohledat další informace.

300

Myšlen kněz Tomáš Dentulinus (Zoubek), pelhřimovský rodák a správce fary ve Chvojnově, která patřila pod patronát pelhřimovské městské rady.

301

Jiřík Šrámek byl v kovářském cechu (1576-1611) a v roce 1611 byl cechmistrem. Od Petra Beránka si koupil na předměstí tzv. Křišťánkovský dům čp. 964 (27. dům ve třetí předměstské čtvrti), který zcela doplatil v roce 1585. Jeho synem byl patrně Martin Šrámek, soukeník, jehož syn Jan nastoupil k učení do cechu v roce 1628, kdy jeho otec již nebyl živ. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 759-760; Díl III/2, s. 664.

302

Jan Hadrava vlastnil právovárečný dům čp. 89 (12. dům ve třetí městské čtvrti). Živil se obchodem. Jeho ženou byla Mandelína Lukšova. Hadrava se v roce 1605 stal konšelem, ale zemřel už v roce 1613. Předtím postupně pochoval čtyři své děti. Vdova se ještě v roce 1613 vdala za správce pelhřimovské školy Mikuláše Vladyku a odešla s ním do jeho rodného Tábora. Dům i zbylé sirotky opatrovali otcovi příbuzní a poručníci. V rukou Hadravovy rodiny dům zůstal až do konce 17. století. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 546-549; Díl III/2, s. 396 a 793.

303

V roce 1611 připadl svátek sv. Víta (14. červen) na sobotu; jde tedy nejspíš o středu bezprostředně následující po tomto svátku čili 19. června 1611.

304

O osobě Jiříka Hunala nelze dohledat další informace.

305

O osobě podruha Tomáše Dobiáše nelze dohledat další informace.

306

O osobě poddaného Tobiáše z Vyskytné nelze zjistit další informace.

307

Matěj Slanina byl ve městě krejčím (1584-1634ý). Náležel k méně zámožným měšťanům. Patřil mu 16. dům ve čtvrté předměstské čtvrti. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, 781-782; Díl III/2, s. 662.

308

Adam řeč. Helm či Holmon byl německého původu. V soukenickém cechu je jako barvíř jmenovitě připomínán v letech 1596-1611. Původně mu patřil 32. dům či spíš domek v druhé předměstské čtvrti, ale v roce 1583 od Víta Vlačihy koupil větší a výstavnější 1. dům v první předměstské čtvrti zvaný Šteflovský, za který zaplatil 180 kop míš. Dům měl plně doplacen roku 1591. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 626-627; Díl III/2, s. 684.

309

Z daného zápisu nelze přesně určit, o kterého Štubíka jde.

310

O osobě Jana Kopačky rychtáře ve Vyskytné nelze dohledat další informace.

311

Úterý 28. května 1611.

312

Jakub Stehlík se živil polařením a obchodem. Patřil mu blíže neznámý právovárečný dům ve třetí městské čtvrti, nejspíš čp. 82, jemuž se ještě v roce 1722 říkalo Stehlíkovský dům. Naživu byl ještě v roce 1621 poté, co v roce 1619 překonal vážné zdravotní potíže. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 559.

313

Tento kus stránky v manuálu chybí.

314

Lejšovka se jmenoval panský les patřící pelhřimovské městské obci, který se nacházel jihovýchodně od města při cestě vedoucí na Křemešník.

315

Pátek 21. června 1611.

316

Matouš Širůček byl ve městě soukeníkem (1605-1666). V letech 1609-1617 a 1620 byl soukenickým cechmistrem. V roce 1618 se stal starším obecním. J. Dobiáš, Dějiny, Díl II, s. 603, 634-636 a 799.

317

Jakub Martinů byl synem Martina Hodějovského z právovárečného domu čp. 33 (9. dům v čtvrté městské čtvrti). Ve městě byl soukeníkem mezi lety 1602-1630(ý). Stal se také soukenickým cechmistrem (1608-1614, 1620). Patřil mu právovárečný dům čp. 41 (8. dům v třetí městské čtvrti), který získal neznámo kdy a jak od rodiny Dřevínků (přiženění?). J. Dobiáš, Dějiny, Díl I, s. 513 a Díl II, 603, 634-636.

318

Jakub Krašovský, též Jakub Machův, byl pelhřimovský měšťan a soukenický mistr (od roku 1596), který s otcem Matějem Machem pekařem (synem ovdovělé měšťanky Alžběty Beznosky) hospodařil na 15. domě ve čtvrté předměstské čtvrti nejméně v letech 1596-1632; od roku 1613 vlastnil i várečný dům uvnitř hradeb a v letech 1615-1616 byl konšelem, v roce 1617 obecním starším. Po jeho smrti na domě hospodařila vdova Anna Machová. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 818-819; Díl III/2, s. 602, 635, 636, 795 a 799.

319

Šimon Ruka byl majitelem domu čp. 961 pod Dolní bránou (24. dům třetí předměstské čtvrti) zvaný Rukovský, na němž je doložen nejméně do roku 1611. O jeho živnosti není nic známo. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 756.

320

Dobiáš Truhlář byl mladším synem Jana truhláře. Stejně jako starší bratr Mikuláš Truhlář se vyučil soukeníkem a v cechu je doložen v letech 1602-1646 (ý). Patřil mu právovárečný 19. dům ve třetí městské čtvrti. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 557-558; Díl III/2, s. 603.

321

Peklo se jmenuje jedna ze samot severně od Pelhřimova, dříve hospodářský dvůr.

322

Pátek 7. února 1612.

323

Myšlen měšťan Jan Daremnej, jemuž patřil 14. domek v druhé městské čtvrti v Pelhřimově. J. Dobiáš, Dějiny, III/1, s. 482.

324

O osobě Anny Kolářky nelze dohledat bližší informace.

325

Harsila je označení polních tratí v katastru Pelhřimova.

326

O osobě poddaného Vacka z Radětína nelze dohledat další informace

327

O osobě nápravníka Zemana z Krasíkovic nelze dohledat další informace.

328

O osobě poddaného Chalupníka nelze dohledat další informace.

329

O osobě Sekerky z Prachatic nelze dohledat další informace.

330

O osobě poddaného sedláka Mikuláše z Janovic nelze dohledat další informace.

331

Pátek 22. ledna 1613.

332

Jan Kučera byl nejspíše kovářem. Od Martina Vokouna koupil v roce 1604 jeho předměstský dům za 150 kop míš. Byl živ nejméně ještě v roce 1613. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 676, 820.

333

O osobě Martina Vokouna, souseda z pelhřimovského předměstí, nelze dohledat další informace.

334

Pátek 26. listopadu 1613.

335

Přízvisko tohoto Václava je zcela nečitelné.

336

Celým jménem byla nejspíše Polyxena, ale ze znění zápisu nelze určit, o koho se jednalo.

337

Ivanka hrnčířka byla druhá žena Ivana hrnčíře, který je ve městě poprvé připomínán v roce 1592. S manželkou a se synem Martinem Ivanovým (připomínán ještě roku 1632) bydleli v 15. domě druhé předměstské čtvrti. Ivanka byla obviněna z čarování a dalších nekalých praktik, ale jakého byla původu, není známo. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 814.

338

Václav Širůček byl ve městě obecním starším v letech 1617-1619. Pravděpodobně pocházel z předměstských Širůčků, většinou soukeníků, kteří tvořili široký rozrod. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 795 a 796.

339

Jakub Cícha konal ve městě krejčovské řemeslo v letech 1613-1622. Také se snažil obchodovat s vínem, olejem a herynky. Obchod ho ale dovedl jen do vězení. Jeho otci Urbanovi Cíchovi patřil právovárečný 6. dům ve druhé městské čtvrti, který po něm zdědil on a nikoli jeho starší bratr Vavřinec. J. Dobiáš, Dějiny, Díl II, s. 662 a 700; Díl III/1, s. 469-470.

340

Nebožtíkem Střepinou byl Urban, jenž byl také označován jako Urban Komárek. Vykonával hrnčířské řemeslo od roku 1604 a skončil někdy před rokem 1613, není jisté kdy. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 684.

341

O osobě podruha Menšíka víme jen to, že byl hrnčířem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 684.

342

Vdova Alžběta Kardašova neboli Kardaška držela v letech 1602-1613 nevelký 10. domek ve druhé předměstské čtvrti. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 696.

343

O osobě podruha Marka Hložka nelze dohledat další informace.

344

O podruhovi Mikulášovi je známé to, že býval před rokem 1613 hrnčířem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 684.

345

O osobě poddaného Koláře z Radětína nelze dohledat další informace.

346

O osobě vdovy Menšíkové nelze dohledat další informace.

347

Vdova Šátková byla matkou Jana Šátkova, hrnčíře, který po rodičích zdědil 13. dům ve druhé předměstské čtvrti, který v roce 1613 prodal chvojnovskému faráři Tomáši Dentulinovi. Patrně pak se svou manželkou Kateřinou přesídlili z Pelhřimova do jiného města. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 698.

348

O osobě vdovy Kozirkové nelze dohledat další informace.

349

Manželka zesnulého Urbana Střepiny, hrnčíře.

350

Matěj Cháb patřil k jedné z nejstarších pelhřimovských rodin. Pocházel pravděpodobně z právovárečného domu čp. 49 (1. dům třetí městské čtvrti), jemuž se Chábovský říkalo ještě v 18. století. První zmínka o něm pochází z roku 1579. Oženil se s dcerou Jana Šatného a žili spolu v některém z předměstských domů. Zesnul někdy mezi lety 1610-1613, patrně náhle, neboť kšaftoval pouze ústně přede svědky. Jeho syn Ondřej Chábů se vyučil soukeníkem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 500-501.

351

Středa 27. ledna 1613.

352

O osobě podruha Kubaty, ševce, nelze dohledat další informace.

353

Pátek 29. ledna 1613.

354

Petr Jaroš byl ve městě krejčím. V roce 1613 koupil dům ve čtvrté předměstské čtvrti, ale nelze určit, kde se nacházel. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 816; Díl III/2, s. 662.

355

Datace je zmatečná, protože svátek sv. Doroty (6. února) připadl v roce 1613 na sobotu a nikoli na středu; v úvahu tedy připadá středa před svátkem (3. únor 1613) anebo středa po svátku (10. únor 1613).

356

Pátek 12. února 1613.

357

Srov. pozn. č. 74.

358

Myšlen příslušník rytířského stavu Ladislav Ostrovec z Kralovic, majitel statků Proseč-Obořiště a Nová Cerekev severozápadně od Pelhřimova a jeden z urozených sousedů pelhřimovské městské obce. V roce 1623 mu byla panství za účast ve stavovském odboji zkonfiskována. Srov. www.hrady.cz/zámek/proseč-obořiště (stav ke dni 3. května 2020).

359

O osobě poddaného Tomáš Přibyla ze Stanovíc nelze dohledat další informace.

360

Myšlen příslušník rytířského stavu Jindřich Střela z Rokyc na Křivsoudově, majitel několika statků na Benešovsku (Lhotice, Čechtice), které mu byly v roce 1622 zkonfiskovány za účast ve stavovském povstání. Srov. www.zdcechtice.cz/obec/historie (stav ke dni 3. května 2020).

361

O osobě Jiříka Příbramského nelze dohledat další informace.

362

O osobě podaných Václava Kalouse a Pavla nelze dohledat další informace.

363

Myšlen příslušník rytířského stavu Kryštof Vencelík z Vrchovišť na Třesti. Jeho statky v Čechách i na Moravě mu byly v roce 1626 zkonfiskovány za účast ve stavovském povstání a v bitvě na Bílé hoře. Srov. www.toulkypocechach.com/lokalita.php?intern nazev=trest (stav ke dni 3. května 2020).

364

O osobě měšťanky Doroty Huttarové z Příbrami nelze dohledat další informace.

365

Pátek 5. března 1613.

366

Středa 24. února 1613.

367

Středa 10. února 1613.

368

Šlo o Oldřicha Koňasa z Vydří, příslušníka rytířského stavu. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 103.

369

Pátek 19. února 1613.

370

O osobě Václava Šmerhovského z Rosic nelze dohledat další informace.

371

O osobě Matěje Cyprianova nelze dohledat další informace.

372

O osobě Víta Lecka nelze dohledat další informace.

373

Úterý 16. října 1612.

374

Středa 6. ledna 1613.

375

Středa 24. února 1613.

376

Václav Švob (Šváb) či také Hruška byl obecním starším v letech 1616-1619. Patřil mu 11. dům v první předměstské čtvrti. Jeho příbuzným byl Hons Hruška. Oba byli německého původu. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 799.

377

Jan Hodáček starší (jeho bratranci od strýce Daniela se říkalo Jan mladší) byl synem primasa Jana Hodáčka a Kristýny roz Provazníkové (z Pacova), vnukem Václava Hodáčka. Studoval v Linci a v roce 1597, po otcově smrti, byl radou proti vůli své i matčině dán na učení soukenickému řemeslu, ale po roce byl na zásah zemských úřadů propuštěn. Patřil mu mimořádně výstavný otcovský právovárečný dům čp. 17 (7. dům v první městské čtvrti) a s ním největší měšťanský majetek v Pelhřimově včetně zemskodeskového statku Dubovic a svobodného mlýna Chodeč. Už v roce 1613 se oženil, ujal se otcova dědictví a stal se jedním z nejmladších konšelů. Mezi lety 1613-1616 pak pravidelně zasedal v radě, a znovu v letech 1628-1631(f). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 364-403; Díl III/2, s. 406, 527 a 795.

378

O osobě poddaného sedláka Jana šafáře z Rýnarce nelze dohledat další informace.

379

Václav Hadrava byl jedním z měšťanů, kteří v roce 1613 samostatně vařili pivo. Zemřel v roce 1618. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 546 a Díl III/2, s. 487.

380

O osobě Vočenáška není nic známo. Vdova Vočenášková se říkalo některé z měšťanek na některém právovárečném domě, která nejméně v roce 1613 vařila pivo a prodávala je. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 837.

381

Pátek 26. února 1613.

382

O osobě podruha Dedery nelze dohledat další informace.

383

Michal byl lazebníkem v letech 1577-1598. Patřil mu 25. dům v první předměstské čtvrti zvaný Pařízkovský, na který se přiženil k nevlastní dceři zesnulého majitele Martina cihláře, ale už v roce 1577 jej prodal. Pravděpodobně pak bydlel v podruží. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 673; Díl III/2, s. 691.

384

Myšlen jménem neznámý syn konšela Sixta Karba.

385

Srov. pozn. č. 181.

386

Srov. pozn. č. 9.

387

Jako „Vohniště“ byl označován těžký žalář v radničním vězení, vlastně hladomorna.

388

Pátek 26. února 1613.

389

O osobě Tomáše lazebníka, nejspíš podruha, nelze dohledat další informace.

390

Matěj byl ve městě hrnčířem v roce 1613, kdy se přiženil ze Skutče. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 684.

391

Ondřej Šebesta byl ve městě hrnčířem mezi lety 1596-1605. Patřil mu 13. dům v první předměstské čtvrti. Ženat byl s Annou, která se po jeho smrti v roce 1613 znovu vdala za hrnčíře Matěje ze Skutče. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 646-647; Díl III/2, s. 684.

392

Svátek sv. Albína připadal v pražské arcidiecézi v roce 1613 na úterý 23. března; připadá tedy v úvahu buď pátek před svátkem (19. březen 1613) anebo spíš pátek po svátku (26. březen 1613).

393

Staněk byl hutníkem nejspíše v letech 1593-1617. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 760.

394

O osobě poddaného Lichky z Putimova nelze dohledat další informace.

395

Pátek 26. února 1613.

396

Svátek stolování sv. Petra v roce1613 připadal na pondělí 22. února.

397

O osobě Jana Pavlů nelze dohledat další informace

398

O osobě Petra Pavlů nelze dohledat další informace

399

O osobě poddaného Jana ze Skrejšova nelze dohledat další informace.

400

Suché dni v postě začínaly středou před nedělí Reminiscere (tj. 2. postní) čili 24. února 1613.

401

O osobě poddaného Matěje Topičníka z Útěchovic nelze dohledat další informace.

402

O osobě poddaného Matěje Zemana z Vlásenice nelze dohledat další informace.

403

O osobě poddaného Václava Zemana nelze dohledat další informace.

404

O osobě měšťana Novosada z Jihlavy nelze dohledat další informace.

405

O osobě podruha Marka Roubala nelze dohledat další informace.

406

O osobě podruha Vondry hrnčíře nelze dohledat další informace.

407

O osobě Jana Pudlického nelze dohledat další informace.

408

Dorota Rathouzská byla nejspíše druhou ženou Matouše Válka. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 41.

409

Zmatečná datace. Srov. poznámku č. 266. Nejspíš půjde o pátek 26. března 1613.

410

O osobě poddaného Jana Stárka z Bácovic nelze dohledat další informace.

411

O osobě poddaného měšťana Tomáše z Hořepníka nelze dohledat další informace.

412

O osobě šenkýře z Mašovic (nájemce vrchnostenské výsadní krčmy) nelze dohledat další informace.

413

O osobě Martina Pacholkova nelze dohledat další informace.

414

O osobě Kateřiny kovářky nelze dohledat další informace.

415

Středa 3. března 1613.

416

Srov. pozn. č. 18.

417

O osobě měšťana Jana Hutara z Příbrami nelze dohledat další informace.

418

O osobě Mandelíny Buňátkové nelze dohledat další informace.

419

Celým jménem Tomáš Crhan, byl syn poddaného sedláka Martina Crhanova ze Starého Pelhřimova. Od sourozenců - staršího bratra Jana a sestry Lídy - se oddělil v roce 1576. Usadil se v Pelhřimově, kde je od roku 1596 doložen mezi sousedy na předměstí. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 810.

420

Celým jménem Jan Hovorka, ale o tomto podruhovi nelze dohledat další informace.

421

O osobě poddaného Smrčky z Radňova nelze dohledat další informace.

422

O osobě poddaného Jana Paclíka z Lipice nelze dohledat další informace.

423

Pátek 5. března 1613.

424

O osobě kněze Jiřího Hanuše Lanškrounského, faráře u sv. Mikuláše na Novém Městě pražském, nelze dohledat další informace.

425

O osobě kněze Valentina Šubera Lanškrounského z Domažlic nelze dohledat další informace.

426

Václav Talpa provozoval kovářské řemeslo v letech 1613-1633. Žil v podruží na předměstí. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 664.

427

Jan Ruka vykonával v obci kovářské řemeslo. Pocházel z 31. domu ve třetí předměstské čtvrti, který však jeho matka Dorota po otcově smrti v roce 1578 prodala jeho švagrovi Adamu Viďourkovi, který měl za manželku jeho starší sestru Barboru. V roce 1589 mu byl vyplacen jeho dědický podíl a vzápětí se přiženil na 24. dům v téže čtvrti ke vdově Anně po Václavu Kuželoví. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 756 a 763; Díl III/2, s. 664.

428

Pátek 5. března 1613.

429

Středa 10. března 1613.

430

O Janu Paclíkovi z Lipice, propuštěném z poddanství, nelze dohledat další informace.

431

O poddaném Smrčkoví z Radňova nelze dohledat další informace.

432

Příslušník rytířského stavu Ladislav Ostrovec z Kralovic, v letech 1604-1623 majitel statku Proseč-Obořiště a panství Nová Cerekev severně od Pelhřimova.

433

Pátek 12. března 1613.

434

Anežka Hynková se jmenovala po své tetě, velmi zámožné sestře vladyky Víta Hynka ze Služátek; tato Anežka st. Hanková byla poprvé provdaná za soukenického mistra Jana Štočka, podruhé za osobně svobodného řeznického mistra a konšela Štefla Stránského, s nímž bydlela ve výstavném domě č. 4 na Rynku. Poté se jako vdova vdala ještě dvakrát (za soukeníka Ondřeje Holého alias Štefla a za zednického mistra Jana Vlacha). J. DOBIÁŠ, Dějiny, III/1, s. 429-434.

435

Do obce přijatý vladyka Vít Hynek ze Služátek, majitel právovárečného domu č. 49 uvnitř hradeb, domku ve třetí předměstské čtvrti a deskového statku Lhotka na jih od Pelhřimova. J. DOBIÁŠ, Dějiny, III/1, s. 430, 496-498 a 735.

436

Šimon Hrůza, vnuk Václava Hrůzy, byl ve městě slanařem roku 1613. Bydlel v rohovém právovárečném domě čp. 27 na Rynku. Není známo, který z domů ve vnitřním městě mu patřil, ale stal se konšelem mezi lety 1616-1617. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 93, 799.

437

Anna Hodáčková byla manželkou Jana Hodáčka mladšího, snachou Daniela Hodáčka z právovárečného domu čp. 21 (3. dům v první městské čtvrti). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 359-360.

438

Anna Kmochová byla manželkou Jakuba Kmocha, jinak nelze dohledat další informace.

439

Anna Kubíková byla vdova po měšťanu Janu Kubíkovi, synovi svobodníka Havla Kubíka z Vratiškovic, majitelka právovárečného domu čp. 16 na Rynku, který asi ještě roku 1610 prodala Martinovi Košetickému a jeho manželce Salomíně. J. Dobiáš, Dějiny, III/1, s. 404-405. Srov. pozn. č. 50.

440

Měšťan Martin Košetický byl ženat se Salomínou, vdovou po primasovi Václavovi Hrůzovi a obývali spolu právovárečný dům čp. 16 v první čtvrti uvnitř hradeb, jeden z nejvýstavnějších a nejdražších ve městě; mimo to se živil dálkovým obchodem a formanstvím; zemřel před rokem 1626, kdy byla jeho žena již potřetí vdaná za měšťana Mikuláše Krajinu. J. Dobiáš, Dějiny, III/1, s. 405-406.

441

Viz pozn. č. 295.

442

Rok 1612 je chyba, což dokazuje konec první zprávy.

443

O osobě Šimona Partle nelze dohledat další informace.

444

Neděle družebná, zvaná též Laetare (tj. 4. postní) v roce 1613 připadla na 14. března, takže jde o pátek 19. března 1613.

445

Viz pozn. č. 197.

446

Stolař Nikodým byl měšťan z Jindřichova Hradce, který se pravidelně dostavoval na pelhřimovské výroční trhy. Srov. Lenka Martínková, Královské město (1596-1618). In: Zdeněk Martínek a kol., Pelhřimov. Historie, kultura, lidé. Praha 2014, s. 191

447

V roce 1613 byla radnice umístěna v bývalém zámku pánů z Říčan, proto se objektu říkalo nový rathouz. Starým rathouzem je míněn později zbořený a přestavěný rohový dům čp. 80 na jižní straně Rynku (dnes Masarykova náměstí) a Růžové ulice, který městská obec zakoupila v první čtvrtině 16. století a v němž se rada scházela až do roku 1572, než obec koupila od vrchnosti celé pelhřimovské panství. Srov. L.

Martínková, Královské město, s. 190-191.

448

Srov. pozn. č. 187.

449

O osobě Eliáš nelze dohledat bližší informace.

450

O osobě Evy, Eliášovy manželky, nelze dohledat bližší informace.

451

O osobě poddané Kuderové z Kojčic nelze dohledat další informace.

452

O osobě poddaného Kudery z Kojčic nelze dohledat další informace.

453

O osobě ovčáka Jakuba Puffa nelze dohledat další informace.

454

Kateřina byla dcerou Jakuba Puffa, jinak nelze dohledat další informace.

455

Viz pozn. č. 34.

456

Svátek sv. Albína (23. března) připadl v pražské arcidiecézi v roce 1613 na pondělí; jde tedy o sobotu po sv. Albínu dne 27. března 1613 a nikoli 2. března 1613.

457

O osobě poddaného sedláka Adama Havlíka z Čelistné nelze dohledat další informace.

458

O osobě poddaného Mazance z Ústrašína nelze dohledat další informace.

459

O osobě poddaného Víta z Čelistného nelze dohledat další informace.

460

O osobě poddaného Navrátila nelze dohledat další informace.

461

Jan Kužel byl soukeníkem. V roce 1573 koupil od Jíry Marchaleho. Který provozoval tkalcovské řemeslo, 26. dům ve čtvrté předměstské čtvrti, který do roku 1588 zcela doplatil. Od roku 1577 vystupoval mezi obecními staršími. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 791-792.

462

Středa 24. března 1613.

463

O osobě poddaného Matěje Nováka z Bácovic nelze dohledat další informace.

464

O osobě poddaného Vaňka Šmída z Putimova nelze dohledat další informace.

465

O osobě poddané Jenkové z Putimova nelze dohledat další informace.

466

O osobě poddaného Musila z Dobré Vody nelze dohledat další informace.

467

O osobě poddaného Matěje Pavlíka z Čelistné nelze dohledat další informace.

468

O osobě poddaného Adama Pavlíka z Čelistné, Matějova otce, nelze dohledat další informace.

469

O osobě Pavla Chadima nelze dohledat další informace.

470

O osobě Matěje Hospoda nelze dohledat další informace.

471

O osobě Markýty nelze dohledat další informace.

472

O osobě poddané Mandelíny z Ondřejova nelze dohledat další informace.

473

Martin Kryštof nebo též Krystomandl, zkráceně i Mandl, byl ve městě soukeníkem mezi lety 1597-1613(f). Do města přišel kolem roku 1595 a usadil se na předměstí, ale není známo, kde přesně. Po jeho smrti dům koupil Matěj Spělovský s manželkou. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 819-820; Díl III/2, s. 602.

474

Středa 5. května 1613.

475

O osobě poddaného Nacházela nelze dohledat další informace.

476

O osobě měšťana Melichara Hoffmana z Jindřichova Hradce, evidentně věřitele pelhřimovské městské obce, nelze dohledat další informace.

477

Pátek 7. května 1613.

478

Viz pozn. č. 81.

479

Mandelína Voláková byla sestra Jiříka a Jana Koželků. Vdala se za Pavla Voláka původem z Chrudimi, s nímž se usadila na některém předměstském domě. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 837.

480

O osobě Zandálkové nelze dohledat další informace.

481

O osobě Němcové nelze dohledat další informace.

482

O osobě počepického knapa nelze dohledat další informace.

483

O osobě Kateřiny Kudrhartové nelze dohledat další informace.

484

O osobě Petáčkové nelze dohledat další informace.

485

Jan Kudrhart Rynárecký (na rozdíl od Kudrhartů bydlících za Kamenným mostem) je pravděpodobně totožný s Janem Rynáreckým doloženým ve městě poprvé v roce 1599. Bydlel na předměstí v domě za Horní bránou vedle staré děkanské zahrady, na které později vznikl dvůr Václava Hrůzy. Zesnul někdy mezi lety 1630-1634. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 828-829.

486

Matěj Spělovský, jiným jménem také Matěj Třešťský. Ve městě byl soukeníkem od roku 1602 až do své smrti v roce 1620, dokonce se stal cechmistrem v roce 1612. Vlastnil 2. dům ve druhé předměstské čtvrti zvaný Hrabancovský. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 686-687; Díl III/2, s. 603, 635.

487

Viz pozn. č. 125.

488

O osobě poddaného měšťana Martina Zemana z Červené Řečice nelze dohledat další informace.

489

Červená Řečice, město 10 km severně od Pelhřimova.

490

O osobě Jana Pánů (Pánka) nelze dohledat další informace.

491

O osobě poddaného měšťana Matěje Hampala z Batelova nelze dohledat další informace.

492

Batelov, městečko 20 km jihovýchodně od Pelhřimova.

493

Žid Šalamoun je ve městě poprvé připomínán v roce 1591. Bydlel v některém z domů ve vnitřním městě, ale v roce 1617 se odstěhoval do Prahy. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 287.

494

O osobě poddaného Martina z Nového Rychnova nelze dohledat další informace.

495

Vdova Mandelína Hadravka se ujala po smrti svého manžela várečného práva nad jejich domem čp. 89 (12. dům ve třetí městské čtvrti) v dnešní Růžové ulici. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 545-549.

496

Srov. pozn. č. 35.

497

O osobě žida Rajmona z Jihlavy nelze dohledat další informace.

498

Pátek 14. května 1613.

499

O osobě Matouše Posvátenského nelze dohledat další informace.

500

O osobě poddaného Kamše z Tutlek nelze dohledat další informace.

501

O osobě pana Burjana z Jindřichova Hradce nelze dohledat další informace.

502

Neděle křížová, zvaná též Rogate (tj. 5. neděle po Velikonocích) připadla v roce 1613 na 9. května; jde tedy o středu 12. května 1613.

503

O osobě poddaného Kubeleho z Janovic nelze dohledat další informace.

504

Pátek 14. května 1613.

505

Antoška byla vdova po Antonínovi (Antošovi) Hrůzovi zesnulém roku 1607.

506

Antonín či Antoš Hrůza byl syn Pavla Hrůzy, který zesnul v mladém věku v roce 1607.

507

O osobě Jana Kropáčka nelze dohledat další informace.

508

Pátek 4. června 1613.

509

O osobě podruha Adama Nechvátala nelze dohledat další informace.

510

Úterý 18. května 1613.

511

O osobě poddaného Vávra Jíchy z Proseče pod Křemešníkem nelze dohledat další informace.

512

O osobě Mandelíně masopustce nelze dohledat další informace.

513

Jan Pakosta byl ve městě kovářem. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 664.

514

O osobě rychtáře Mikuláše nelze na základě obsahu zápisu dohledat další informace.

515

Pátek 4. června 1613.

516

O osobě ševce Kableho, pravděpodobně podruha, nelze dohledat další informace.

517

Mariana byla dcera zesnulého Míky Jarošova. V roce 1613 ji chtěl za manželku švec Kukla. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 816.

518

O osobě Míky čili Michala Jaroše víme jen to, že v červnu 1613 byl již mrtev. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 816.

519

Havel Střechovský byl synem svobodníka Václava Střechovského ze vsi Střechova u Kácova ve středním Posázaví. Do města přišel na počátku 17. století a stal se soukeníkem (1613-1632f), dokonce se stal cechmistrem v letech 1613, 1616-1620. Patřil mu 2. dům ve druhé předměstské čtvrti. J. DOBIÁŠ, Dějiny, Díl I., s. 604, 635, 636; Díl III/1, s. 686-687.

520

Srov. pozn. č. 365.

521

Kateřina Rathouzská byla dcera měšťana Petra Rathouzského a jeho manželky Mariany. Po otcově smrti ji vychovával s matkou otčím Vít Šrámků, který přijal přízvisko Rathouzský. Na právovárečném domě čp. 14 na Rynku (10. dům v první městské čtvrti) hospodařil až do roku 1611(ý). Kateřina zemřela patrně dřív než její otčím. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 409-411.

522

Petr Rathouzský vlastnil právovárečný dům čp. 14 na Rynku, který patrně zdědil po svém otci Janovi někdy na počátku 50. let 16. století. V letech 1553-1557 už zasedal v radě. V roce 1564 byl syny Václava Hodějovského obviněn z vraždy jejich otce a stanul před soudem. V roce 1572 se spolu s Janem Hrůzou a Matoušem Válkem zasloužil o vykoupení města z poddanství. V letech 1577-1579 býval obecním starším.

Zemřel někdy v letech 1587-1590. J. Dobiáš, Dějiny, Díl II, s. 228, 787, 788, 790, 791, 797; Díl III/1, s. 408-409.

523

Středa 9. června 1613.

524

O osobě podruha Jiříka barvíře nelze dohledat další informace.

525

Miličín, poddanské město na Táborsku.

526

O osobě podruha Adama Havla nelze dohledat další informace.

527

Pátek 11. června 1613.

528

Pátek 14. května 1613.

529

Jiřík Frendl či Freundel byl ve městě soukeníkem v letech 1578-1616(ý). Byl Německého původu z Jihlavy, syn Stephana Freundela a jeho manželky Barbory. Do města přišel v roce 1578 s manželkou Dorotou a usadil se v 16. domě ve třetí předměstské čtvrti. S Jihlavou udržoval čilé styky i nadále. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 750; Díl III/2, s. 601.

530

O osobě Anny Koželkové, manželce Jíry Koželky, nelze dohledat další informace.

531

Jiřík (Jíra) Koželka byl řezníkem. Patřil mu právovárečný dům čp. 46 (3. dům ve třetí městské čtvrti), jemuž se až do konce 17. století říkalo Koželkovský. K němu držel ještě předměstský dvůr: 24. dům v první předměstské čtvrti. Jíra v letech 1571-1572 byl konšelem. Od roku 1589 byla jeho manželkou Anna, dcera bývalého primasa Jana Pekaře (f1619). Zemřel někdy kolem roku 1609. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 504-506, 673.

532

Mandelína byla rozená Koželková, sestra Jiříka Koželky, Annina švagrová, která se provdala do Chrudimi. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 506.

533

O osobě Martina Rathouzského nelze dohledat další informace.

534

Srov. pozn. č. 66.

535

Srov. pozn. č. 14.

536

Čtvrtek 17. června 1613.

537

Císařský rada, královský podkomoří a zemský soudce český (1603-1620); jako katolík se nezapojil aktivně do stavovského povstání. Srov. www.hrady.cz (stav ke dni 3. května 2020).

538

Kateřina Doubková byla vdova po měšťanovi a konšelovi Jakubovi Doubkovi, jemuž patřil právovárečný dům čp. 19 na Rynku (5. dům v první městské čtvrti), který koupil v roce 1572. V letech 1575-1596 byl Jakub střídavě obecním starším nebo konšelem. V roce 1596 se stal prvním primasem čerstvě povýšeného královského města, ale krátce poté zemřel. Vdova Kateřina držela dům až do června 1613. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 362-363.

539

Šimon (Šiman) Macháček, též zvaný Lukšův, byl ve městě soukeníkem (1607-1630), stal se dokonce cechmistrem (1516-1616). V roce 1613 vařil samostatně pivo 1632. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 478, 603, 635.

540

Martin Bystřický měl v právovárečný dům, žil ještě v roce 1635. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 810.

541

Adam Lukšů byl mladší syn Lukeše řezníka, a stejně jako on byl řezníkem; v roce 1611 se stal cechmistrem. Patřil mu některý z právovárečných domů ve vnitřním městě, ale není přesně doloženo, který to byl. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 578-579; Díl III/2, s. 555 a 558.

542

O osobě Matěje Pánů (Pánků) nelze dohledat další informace.

543

Na základě znění zápisu nelze přesně určit, o kterého Jana Hrůzu se jedná.

544

O osobě Marka Hadravy nelze dohledat další informace.

545

Adam Vlach se od Vánoc v roce 1608 učil soukenickému řemeslu, vyučen byl v roce 1612. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2., s. 530.

546

Šimon Voříšek byl krejčím (1602-1617^), tomuto řemeslu se vyučil v Jihlavě. Byl synem Jiříka Brodského Voříška. Od roku 1602 mu patřil otcovský dům čp. 13 (11. dům v první městské čtvrti). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 412-413; Díl III/2, s. 662.

547

Matouš Cypsar byl původem Němec, jenž se v roce 1583 do Pelhřimova přistěhoval z Jihlavy, ale rodina pocházela ze slovenské Spíše. Patřil mezi soukeníky (1585-1640f), stal se také cechmistrem (1614-1618). Jeho ženou byla Anna Cypsarka. Ve městě se usadil i jeho bratr Jeremiáš a sestra Žofie, která se provdala za Jakuba Hoška. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 225, 280, 438-439; Díl III/2, s. 601, 634 a 635.

548

O osobě Jiříka Jaroše nelze dohledat další informace.

549

Pátek 25. června 1613.

550

Srov. pozn. č. 143.

551

Srov. pozn. č. 9.

552

O osobě Martina Kotláře nelze dohledat další informace, ale pravděpodobně ve městě vlastnil dům, neboť se s Janem Malinou přel o stav soutky mezi nimi. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 818.

553

K osobě poddaného sedláka Jana Chochola ze Skrýšova nelze dohledat další informace.

554

O osobě poddaného Václava Smrčkova ze Skrýšova nelze dohledat další informace.

555

Pátek 9. července 1613.

556

Srov. pozn. č. 256.

557

O osobě Elišky nelze dohledat další informace.

558

Srov. pozn. č. 385.

559

Středa 9. června 1613.

560

O osobě poddaného sedláka Petra Němce z Proseče pod Křemešníkem nelze dohledat další informace.

561

Srov. pozn. č. 412.

562

O osobě formana Hunala nelze dohledat další informace.

563

O osobě formana Špičky jinak nelze dohledat další informace.

564

O osobě Václava Vaňka nelze dohledat další informace.

565

O osobě vladyky Jana Hynka ze Služátek na Lhotkách nelze dohledat další informace.

566

O osobě Mikuláše, rychtáře z Proseče pod Křemešníkem, nelze dohledat další informace.

567

O osobě Jakuba Jinochů nelze dohledat další informace.

568

O osobě Vavřince Chocholouše nelze dohledat další informace.

569

O osobě poddaného Říhy Voplinova nelze dohledat další informace.

570

O osobě vladyky Kryštofa Hynka ze Služátek nelze dohledat další informace.

571

O osobě pacholka Václava nelze dohledat další informace.

572

O osobě poddaného Václava Paclíka nelze dohledat další informace.

573

O osobě poddaného Jana Pavlů nelze dohledat další informace.

574

O osobě poddaného Vávry Chocholova nelze dohledat další informace.

575

O osobě rychtáře z Dobré Vody u Pelhřimova nelze dohledat další informace.

576

Kunžak, poddanské město na Jindřichohradecká

577

Pátek 9. července 1613.

578

Zápis nebyl dokončen.

579

O osobě poddaného Jiříka Smrčky ze Skrýšova nelze dohledat další informace.

580

O osobě poddaného Václava Smrčky ze Skrýšova nelze dohledat další informace

581

O osobě Anny Pánů nelze dohledat další informace.

582

Srov. pozn. č. 364.

583

Středa 21. července 1613.

584

O osobě Mikše z Radětína nelze dohledat další informace.

585

O osobě Jůzy nelze dohledat další informace.

586

Čtvrtek 22. července 1613.

587

O osobě pelhřimovského poddaného Jíry Nováka obviněného ze žhářství nelze dohledat další informace.

588

Pánem řečickým je myšlena červenořečická vrchnost, kterou byl Jan ml. Říčanský z Říčan na Staré Červené Řečici.

589

O osobě Kateřiny Poříčké nelze dohledat další informace.

590

O osobě Martina Poříčkého nelze dohledat další informace.

591

Svátek sv. Anny (26. července) připadl v roce 1613 na pondělí; jde tedy nejspíš až o nejblíže následující pátek 30. července 1613.

592

Pátek 16. srpna 1613.

593

Myšlen příslušník panského stavu Kryštof Karel z Roupova na Humpolci a Herálci, ženatý s Alenou z Valdštejna. Srov. Jan Halada, Lexikon české šlechty: erby, fakta, osobnosti, sídla, zajímavosti. Praha 1992, s. 128-129.

594

Středa 21. srpna 1613.

595

Myšlen příslušník rytířského stavu Jan st. Lukavecký z Lukavce na Onšově (+1618). Srov. www.obec.onsov.cz/historie/ (stav ke dni 3. května 2020).

596

O osobě poddanského mlynáře Štěpána Cikána z Rohozné nelze dohledat další informace.

597

Pátek 20. srpna 1613.

598

Jan Chvátalius byl zámožný měšťan a primas v Táboře, který dodával pelhřimovským soukeníkům vlnu a také místním měšťanům půjčoval peníze. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 641.

599

Adam Petáček patřil do soukenického řemesla mezi lety 1583-1616(f). Bydlel v jednom z předměstských domů, ale není známo, ve kterém. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 826; Díl III/2, s. 601.

600

Svátek sv. Bartoloměje (24. srpna) připadl v roce 1613 na úterý; jde tedy nejspíš o pátek 27. srpna 1613.

601

Svatobartolomějský jarmark se v Pelhřimově konal vždy osm dnů počínaje úterkem po svátku sv. Bartoloměje. Jde tedy o pátek 3. září 1613.

Pátek 3. září 1613.

Srov. pozn. č. 38.

Srov. pozn. č. 316.

Srov. pozn. č. 10.

O osobě vandrujícího pekařského tovaryše Valentýna nelze dohledat další informace.

Srov. pozn. č. 32.

Srov. pozn. š. 23.

Pátek 10. září 1613.

Jan mladší Hrůza nebo Jan Jacobides Hrůza, někdy pouze Jan Jacobides, byl starší syn Jakuba Hrůzy, nejmladšího bratra primasa Jana Hrůzy. Zdědil otcovský právovárečný 4. dům ve čtvrté městské čtvrti. Za manželku měl Annu, vdovu po někdejším pelhřimvoském děkanovi Janovi Rafigiusovi Nepomuckém. Byl v letech 1613-1641(f) soukeníkem. V letech 1628.1629 byl obecním starším. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 570-571.

611

O osobě pelhřimovského městského děkana kněze Jana Rafigiusa Nepomuckého a jeho vdovy Anny nelze dohledat další informace.

612

O osobě rytíře Joachima Loutkovského nelze dohledat další informace.

613

Středa 15. září 1613.

614

O osobě Pavla krejčího nelze dohledat další informace.

615

Pátek 17. září 1613.

616

Srov. pozn. č. 431.

617

Jan Malina byl nožířem, možná již v roce 1596. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 671.

618

O osobě Matěje Macha nelze dohledat další informace.

619

O osobě Bárty nelze dohledat další informace.

620

Vdova Kateřina Sudová pocházela z Pacova. Vdala se kolem roku 1565 za Martina Sudu, soukeníka, majitele 17. domku ve druhé městské čtvrti, který po jeho smrti v roce 1566 nebo 1567 připadl jeho vnukům. Kateřina se proto znovu vdala za Martina Mimoně, jemuž patřil 20. dům ve třetí předměstské čtvrti. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 484-485.

621

Srov. pozn. č. 398.

622

Pátek 17. září 1613.

623

Středa 22. září 1613.

624

Středa 6. října 1613.

625

Pátek 1. října 1613.

626

Martin Suk byl kovář, jahož manželkou byla Zuzana Suková. Martin zemřel před rokem 1634. Kromě vdovy po něm zůstali synové Mikuláš a Václav. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 833.

627

Alžběta byla manželkou Jana Vokáče pekaře, ale další informace o ní nelze dohledat. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 833.

628

Jan pekař řeč. Vokáč ve městě provozoval pekařské řemeslo. J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/1, s. 833.

629

Středa 6. října 1613.

630

O osobě poddaného Jíry Malýho z Batelova nelze dohledat další informace.

631

O osobě Mandolíny šenkýřky z Dolní hospody ve Vyskytné nelze dohledat další informace.

632

O osobě poddaného Doležala z Útěchovic nelze dohledat další informace.

633

O osobě poddaného Kuby Lichky z Putimova nelze dohledat další informace.

634

O osobě poddaného Mravence nelze dohledat další informace.

635

O osobě Pavla Juna nelze dohledat další informace.

636

Pátek 15. října 1613.

637

Srov. pozn. č. 431.

638

O osobě Kateřiny nelze dohledat další informace.

639

Jakub Holý byl ve městě soukeníkem (1587-1597, 1602-1611), stal se i cechmistrem (1588-1592, 1597,1598, 1601-1602 a 1605). J. Dobiáš, Dějiny, Díl III/2, s. 601, 633, 634.

640

Vdova Holá byla dcera měšťana Tomáše Vokůrky.

641

Lejšovka je název lesa u cesty směrem ke vsím Putimovu a Chválovu.

642

Srov. pozn. č. 199.

643

Srov. pozn. č. 21.

644

Úterý 18. října 1614.

645

Svátek sv. Havla (16. říjen) připadl v roce 1613 na sobotu; jde tedy o nejblíže následující středu po tomto svátku čili 20. října 1613.

646

Svátek sv. Lukáše (18. říjen) připadl v roce 1613 na pondělí; jde tedy o nejblíže následující pátek po toto svátku čili 22. října 1613.

647

O osobě Kloboučníka nelze dohledat další informace.

648

O osobě Kryštofa krejčího nelze dohledat další informace.

649

Srov. pozn. č. 84.

650

Středa 20. října 1613.

651

O osobě lesního hajného Jíry Vávry z Milotic nelze dohledat další informace.

652

O osobě tesaře Kouby je známo, že se roku 1613 v Pelhřimově oženil, ale nelze dohledat další informace.

653

O osobě vdovy Hušhavlové nelze dohledat další informace.

654

O osobě schovance Křišťanova nelze dohledat další informace.

655

Pátek 22. října 1613.

656

Nykodým Kubát byl švec, jemuž v roce 1610 patřil 27. dům ve čtvrté předměstské čtvrti. V roce 1613 jej prodal krejčímu Patru Jarošovi, protože se pravděpodobně z města odstěhoval. J. Dobiáš, Dějiny, Díl m/1, s. 794.

Srov. pozn. č. 233.

Srov. pozn. č. 52.

Srov. pozn. č. 125.

Tamtéž.

Nobilitovaný pražský měšťan Jiřík Košetický z Horek, registrátor desk zemských, od něhož si obec půjčila značný obnos na placení svých závazků v době výkupu z poddanství. Srov. Zdeněk Martínek, Doba obnovy (1648-1680). In: Z. Martínek a kol., Pelhřimov, s. 230.

662

O osobě Jana Horského z Arimfeldu nelze dohledat další informace.

663

O osobě Martina Lomnického z Šebínu nelze dohledat další informace.

664

O osobě lékárníka z Jindřichova Hradce Jakuba Šporzlebena nelze dohledat další informace.

665

O osobě měšťana Melichara Hoffmanna z Jindřichova Hradce nelze dohledat další informace.

666

O osobě měšťana Pavla Tomahelta z Jindřichova Hradce nelze dohledat další informace.

667

O osobě měšťana Matěje Maška z Chýnova nelze dohledat další informace.

668

Příslušník panského stavu Jan mladší Říčanský z Říčan, majitel panství Červená Řečice severně od Pelhřimova.

669

O osobě „Židuse“ Rajmona nelze dohledat další informace.

670

O osobě měšťana Martina Zemana z Červené Řečice nelze dohledat další informace.

671

O osobě měšťana Jana Hamerníka z Hrobů na Táborsku nelze dohledat další informace.

672

O osobě měšťana Zachariáše Ješla z Jihlavy nelze dohledat další informace.

673

K odvádění tzv. komornímu platu ve výši 600 kop míš. ročně do české komory se pelhřimovská obec dohodla v roce 1574 s radou české komory Vilémem z Oprštorfu a komorním prokurátorem Albrechtem Bryknarem z Brukštejna v souvislosti s vyrovnáváním závazků po vykoupení města a panství z poddanství. Srov. Lenka Martínková, Koupě pelhřimovského statku. In. Z. Martínek a kol., Pelhřimov, s. 174.

674

Nymburk, královské město. Jeden z věřitelů pelhřimovské městské obce.

675

Myšleno záduší chrámu Matky Boží před Týnem, čili Týnský chrám na Staroměstském náměstí v Praze.

676

Středa 17. listopadu 1613.

677

O osobě kněze Jana Duška, faráře v Rynárci jižně od Pelhřimova, nelze dohledat další informace.

678

O osobě podruha Ondřeje kováře nelze dohledat další informace.

679

O osobě Jíry Váňů nelze dohledat další informace.